Transparentnost podle Garpa (Ústecké mouchy)

Vlastně podle Eichlera.  V pátek 31. ledna bylo Činoherní studio donuceno ukončit svůj provoz. Důvod není složitý. Všechno je to dáno vlivem poměrů, na které si tady u nás na Divokém severozápadě už zvykli možná úplně všichni. Které ale – věřte mi -  ani normální ani košer nejsou!!

Poměry, kterými modro-oranžová partička, která si tu na střídačku koalí a podává ruce už tolik let, proslavila naše město i náš kraj daleko více než končící divadelní soubor. Pravda, ta parta na to má k dispozici rok co rok 1000x vyšší rozpočet než Činoherní studio  a především  také tisíckrát otrlejší žaludek. Proto jim (bez rozdílu barvy a politické zkratky) přijde všem úplně normální, že výběrka jsou zmanipulovaná, zakázky cinknuté, a když se krade z unijních, je to nejen v pohodě, ale zejména ve prospěch. Řídících kmotrů.  A klidně i na úkor občanů, kteří jsou vzniklými a zpravidla danajskými megadárky obdarováváni. (Kdo by se snad neorientoval, měl kratší pamět anebo netušil, kam mířím, připomenu že ústecká lanovka přinesla stavební firmě 80 milionů a občanům města roční navýšení ztrát o dva miliony. A zájem o ni je tak veliký, že otcové města podezírají pokladní, že si snad kradou pro sebe. Pak tu máme také park za 80 milion, potřebné ale maličko předražené Muzeum a taky jakési Zanádraží, atd. atp.)

Oni i občan si už patrně zvykli, že všude jinde se housky pečou,  ale u nás na severu střílejí. Před garáží a do zátylku. A že když položíte panu ex-primátorovi Kubatovi dotaz, zda snad nemá strach, že se zjistí, že leccos z jeho rozhodnutí bylo na hraně, neodpoví vám ten férový sportovec, že „to rozhodně „kách“ nebylo, protože…“, ale vyhrkne poněkud signifikantně: „Ale to mi nedokážou…“

Prostě tady na severu se tak dlouho mlžilo, až se původní obsah slova „transparentní“ modifikovalo do podoby – „aby mi to nikdo nedokázal“.

A tím že pánové Fišera, Macík a Kailová a před nimi Kubata, Řeřicha a další, dobře vědí, že smějí brát peníze za „vládnutí“ jedině tak dlouho a tehdy tehdy, budou-li pečlivě hospodařit s penězi svých kmotrů či partají, popletl se jim navíc  i obsah slova „veřejné prostředky“. Zapomněli, že nejsou jejich. Ani jejich velitelů. Ale že jim je svěřuje volič, aby mu  je jeho „zastupitelé“ zase pokud možno prozíravě přerozdělili zpátky do těch oblastí, které slibovali ve svém programu. To že je původní smysl transparentnosti a zastupitelské demokracie.

Úplně natvrdo řečeno -  toto nemorální a pragmatické znehodnocení obou pojmů – transparentnosti a zastupování -  je přesně ten důvod, proč současné Činoherní studio nemůže jinak, než svůj provoz ukončit.

Díky Kailovým, Fišerům, Macíkům, Králům, Dlouhým  a díky manipulovanému primátorovi nemá divadlo v této chvíli žádné fyzické prostředky (rozuměj prachy) na svůj další provoz. V prvním  únorovém týdnu se zaplatí práce vykonaná v lednu (a dělník je hoden své mzdy!), odvedou se zákonné  odvody, pak  poplatky, energie a zálohy na ně - a kasa bude prázdná. Včetně divadlem poctivě  rezervního fondu, který obnáší jeden milion.  Bude prázdná navzdory tomu, že zakladatelem divadla je Město – tedy právě výše uvedení pánové a dáma, kteří si svoje zakladatelské povinnosti absolutně neplní a svým občanům potřebnou (anebo i nepotřebnou) kulturu prostě nezajistí. Pravda hrají taky o sto šest, dost ubohé divadýlko, ale já teď slůvkem „zajistit kulturu“ myslím spíš cash flow, tedy fyzické peníze na provoz té méně falešné. – Nezajistí a nikdo za to nenese odpovědnost. Možná totiž i za to může krize anebo islám. Ačkoli se to pokoušejí hodit na našeho ředitele. Prý je jeho chyba, že jim včas nenařídil vypsat výběrové řízení již vloni na podzim. To mi přijde úplně ujeté!

Pravda je tu ještě jedna možnost. Přihlásit se do stávajícího, pozdě vypsaného grantového řízení, vydržet tři měsíce bez prostředků a pak jít nejlépe se šampáněm vděčně políbit ruku osvíceným a konečně(!) transparentním chlebodárcům. A hned potom ji políbit  taky rodičům a přátelům, kteří půjčí na chleba a na domácnost bez úroků. Tam, kde to nevyjde (a zase jen díky Radě města) zaplatit případné exekuce a  zbytečné úroky za půjčky od houmkreditů+spol.

Ve článku, na který jsme vás upozornili výše, jistý pan Eichler téměř okatě naznačuje, ať jen do té „transparentní veřejné soutěže“ jdeme. Že je grant vlastně šitý docela na míru, a že je to nezbytné. Především kvůli zvýšené poptávce veřejnosti po transparentním nakládání s veřejnými prostředky.  Pak si ale musíme zákonitě klást otázku. Je to soutěž přesně „po ústecku“ cinklá, a ty peníze nám patří už předem? Vždyť jako takové a v dané výši je schválilo Zastupitelstvo při schvalování rozpočtu! Takže celé grantové řízení bude zase jen habaďura? Jak se snaží maličko netransparentně sdělit médiím pan Eichler… (Ale znáte novináře, ani Ovar je nemá rád).

Anebo je to soutěž skutečně férová? Jen hloupě  a opravdu moc „šikovně“  šitá na míru, protože  s takto nastavenými parametry do ní půjde leda sebevrah.  Je-li férová, pak je tu ale riziko, že za tři měsíce bez prostředků bude hodně  aktuální, z čeho se zadlužený soubor oddluží, když Eichlerův grant vyhraje transparentně, férově a poctivě někdo nadanější. 

Posuďte sami. Poctivě, Vy byste do toho za takových podmínek šli?

A jsou tu ještě dva ukazatele, které svědčí spíš pro naši „transparentnost podle Garpa“.  Jen několik  hodin před posledním představením ústeckého Činoheráku v onen „černý pátek“, byl ředitel divadla předvolán před Správní radu divadla, kde mu bylo sděleno, že si tedy město pro skutečně akutní potřeby divadla do doby, než grantové řízení skončí, může případně vzít překlenovací úvěr. Což se  sice v oficiálním tiskovém prohlášení neobjevuje  (ajta nastojte!),  ale veřejnost a diváky jsme o této skutečnosti v ten poslední večer informovali.

Jenže něco takového by město určitě nedělalo, kdyby alespoň trochu nedůvěřovalo, že vyhraje Činoherák. (Nehledě na to, že o něčem takovém by měli rozhodnout podvedení zastupitelé, a celý stav bez financí na domácnost by se tím jen ještě prodloužil!!) 

Pak je ale soutěž jen blamáž. Houby transparentní. Jenom „jako transparentní“. Cinklá!!

Druhým  varovným ukazatelem je, že nám tu o větší transparentnosti káže zrovinka pan Eichler, který doposud nezvládnul dost transparentně vysvětlit své účetní dejme tomu nesrovnalosti z roku 2010.

Nemáte spolu s námi pocit, že je-li veřejná soutěž ušitá na míru přesně tomu divadlu, které z Ústí nad Labem dělalo po celých 42 let něco víc než  jenom Náhorní Karabach komančů a později kmotrů, je to vlastně svinstvo vůči ostatním uchazečům?  Že je to jenom  „chucpe“ hra na větší transparentnost? Chcete to tak?  Nebylo by daleko férovější otevřeně občanům sdělit: „Dáváme to prostě letos Činohře, ovšem s podmínkou, že odehraje tolik a tolik představení  také ve Velkém divadle. Samozřejmě, až společně probereme všechny realizační a provozní otázky takového hraní. Ten nešťastný grant připravíme na podzim 2014 a pak už jsou podmínky nastavené pro všechny poctivě. Ostatně Zastupitelstvo to pro letošek už takhle schválilo, milí spoluobčané,  a tak, jestli naše sázka na ten soubor byla omyl, spočítáte nám to v tisku a u voleb.“

Takhle podle mne vypadá hra s otevřenými kartami. A na „otevřenosti podle Eichlera a spol.“ se podílet nechceme. I když nás to může a asi bude stát naši existenci.

Jenom vás prosíme o pochopení. Nelze přistoupit na jejich pokřivená zrcadla. Divadlo ani vás diváky nenecháváme ve štychu. A rádi bychom nenechali. Ale nemůžeme!!  Ani kdybyste si přáli, abychom se chovali pragmaticky, „po ústecku“, podle Eichlera, protože to divadlo za to stojí! Věřte nám. Nestojí.  Už by to nebylo ono. Protože, a to snad taky pochopíte, přijdeme-li o existenci a o vás o diváky (k čemuž pořád ještě nemusí dojít, najde-li protistrana obyčejnou odvahu k pravdě), bude právě vnitřní morálka to jediné, co nám v nezaměstnanosti zůstane. (Uvidíme na jak dlouho, ale zatím to tak berem, soudružko učitelko..) Jejich hru nikdy. Divadlo totiž není lež, divadlo je sen a krása. Když je v něm taky kus pravdy.