Moja první paranoia … (Smažky 03)

Nejsem velkým příznivcem oněch paranoických teorií, které dnes všude tolik frčí možná jenom proto, že se lépe věří jim, než abychom si museli před usnutím sami a pěkně od plic říci: „Neměl bych s tím něco dělat taky já sám?!“ A protože do toho se nikomu z nás nechce, mohou za všechno raději různí  Bilderbergové, Zeitgeisti anebo žido-zednáři. (Nic nového pod sluncem) !

Nicméně výběry ředitelů v Ústí nad Labem mne k mé první životní paranoi dovedly. A docela si to užívám. Bilderberg je v tom ale nevinně. Může za to poslední ústecká Rusalka. Orchestru to hraje, pěvecky taky super, ale režie je tak neuvěřitelně na půl cesty, až vám je zoufale nezmotivovaných protagonistů ale hlavně diváků upřímně líto. V době, kdy divadla bojují nejen s nepřízní vrchnosti, ale také o diváka, nevidíte v novém (již tisícím) nastudování žádný objevný osobní „výklad“ – tedy vlastní názor inscenátorů na jevištní pojetí, a už vůbec ne klasickou pohádku, kde spolu postavy jednají a něco řeší. Pěvci chodí znásilněně „na značky“, vodník je předváděn jako zelená gorilka v kleci, dekorace připomíná asijské bistro s nejlacinějším umělým břečtanem  a celá opera působí jakoby si ochotníci udělali zkoušku v prádelně a opatrně se proplétali mezi naškrobeným erárním prádlem. Jediný, kdo s prostěradly žádný problém nemá, je jeden pán, co se během produkce příjde asi třikrát umýt na nějaký most (říkalo naše dítě).

Kladl jsem si otázku, proč je dětem i dospělým divákům servírována namísto ryzího příběhu evidentní vymyšlená lež?

Ale ajta!!! „Možná je to způsobeno tím, že tenhle příšerný kousek „nesměl“ odrežírovat  již odvolaný ředitel a po delším klopotném shánění nějakého ochotného sebevraha to tedy „vzala“ paní Žantovská,“ zaznělo během generálek na ústeckého Dvořáka.

O tři dny později se díky sdružení Stop tunelům provalila ostuda s další špatně zrežírovanou pohádkou o tom „Kterak elektrikář k svému štěstí přišel“. Jak jsem již zmínil, zprvu nic výjimečného. Bordel na kolečkách je v Ústí už víceméně folklórem. Ale protože mne moje indiánská babička učívala, než někoho odsoudíš, nos pár hodin jeho mokasíny, zkusil jsem si obout nikoli botičky pana Vraspíra, ale výběrčích – tedy manipulátorů. Proč zvolili toho, kdo byl evidentně nejslabší, nevzdělaný, a dokonce ani nesplňoval vypsané podmínky? Proč se dopustili tak očividné manipulace dokonce i s pouhou hrou na výběrko?

A tehdy se ta paranoia narodila.  Víte, když se nějakého podniku ujme nový říďa, tak pokud jako kdysi u Bati nedělal až do svého nastolení na trůn blízkého náměstka bávalému řediteli, takže tím pádem  je dokonale v obrazu o tom, jak podnik hospodařil předtím, první co  takový novic podle zásady nové koště dobře mete udělá, že se začte do historie podniku…

A nesmíme zapomínat, že zadluženým městem po léta nonšalantně finančně rozmazlované Kulturní středisko není jen  samotný Národní dům se třemi akcemi za měsíc, ale především sousední Kulturní dům a také CORSO (nevěsta zůstavší na ocet v lokalitě nepříliš vyhledávané zbytkem města Ústí).  Je tudíž celkem předpokladatelné, že nový říďa by se možná nevyhnul zvědavosti a pokusil se zvědět, proč se o záchodových štětkách v Kulturáku šušká totéž co o těch karlovarských. Pro ty, kdo moudře žádné šuškandě sluchu nepopřávají, vysvětlím, že je víceméně veřejným tajemstvím, že prachy tekoucí z jejich daní do Kulturáku se na tento stánek rozhazují víc než štědře. Ale už několik let jsme „chráněni před pravdou“, abychom se nbáhodou zdravě nenaštvali...

Nový říďa by se také mohl (nedej Příroda) pokusit začlenit existenci třetího subjektu do kontextu celé ústecké Kultury hospodárně, účelně a s menšími náklady, nevysávat tolik chybějící peníze na  nejrůznější akce s minimálním  zpětným dopadem jak na občany, tak i na reprezentaci města…

A především -  ředitel mající kompetenční klíče k nejrůznějším třináctým komnatám, by mohl začít rozkrývat zase něco, co už občan ani slyšet nechce. S největší pravděpodobností ne všechno, co se na tomto poli pod bývalým ředitelem dálo, lze schovat pod výmluvu: „Ano krademe, samozřejmě prohospodařujeme a hospodaříme pro jiné, podívejte se jen, kdo vydělává na odtazích anebo na reklamách na zastávkách – ale to všechno je naprosto  podle zákona. Respektive podle toho, jak jsme si ten zákon ohnuli …“

Proto musel být nastolen ředitýlek loajální. Kontrolovaný a kontrolovatelný. Čímž se  nežádoucí veřejná kontrola eliminuje nejspolehlivějším způsobem. Pan Vraspír své kámoše a chlebodárce rozhodně neshodí, a tak bude zaručen i klid na těch pěšinách, kde bychom otázky neradi slyšeli.

Jak říkám, je to jen paranoia. Moje první. A z oněch každoročních zhruba devíti milionů z vašich daní plynoucích na pozoruhodné akce Národního domu, na taneční soutěže a další repre akce, bylo vždy  všechno a do haléře investováno a rozfofrováno s maximální hospodárností, bez doplňkových bonusů a rozpočtových nášupů. Rekonstrukce Kulturáku je čistá jako to předražené sklo v pozitivně žlutém domku vedle velkého divadla,  a v okamžiku, kdy se s námi zřizovatel podělí o informace, budu zase moci spoléhat na Bilderbergy, protože v Ústí se nenadržuje nikomu. A všichni spolehlivě lepší kandidáti na vyhřáté křeslo v tzv. Vraspírovně byli vlastně daleko horší než ten pán, který tam  dnes sedí.

Že se i nadále nebude nikdo  na nic  ptát, a i kdyby, nic se nedozví. A pak už přijde jen dlouho očekávaný bankrot zadluženého městečka na soutoku.

Na řadu skutečností se zeptáme za vás.

1) Například, jak by asi dopadlo porovnání příspěvků pro Velké divadlo, Činoherák a Nároďák třeba jen z pohledu, kolika lidem dávají tyto domy práci, kolik občanů jejich produkci navštíví, a nakolik jsou tudíž tyto domy soběstačné.

2) Kdysi bylo také módní strašit čtenáře a zvědavce „výrobou“ statisticky naprosto úchylného čísla kolika korunami je tzv. „dotována“ jedna vstupenka. Ale kolik to dělá zrovinka v provozu Vraspírova/ Dostálova obročí, to nám nikdy nikdo neodtajnil.

3)  O vůči daňovému poplatníkovi zodpovědném a vůči kulturním subjektům v tomto městě naprosto „rovném“ přístupu nás možná přesvědčí  také nejeden nadstandardní položkový rozbor některých festivalů, na které pan Dostál dostal  nad svůj rozpočet další tučný foršus. (Jeden takový se již stal bezmála legendou!!)

4) Rozhodně se začneme znovu zajímat o to, jak se nám rodí Chemičce vrácený a od Chemičky odkoupený Dům kultury, kde je akcí čím dál méně. Ostatně udělat z tohoto domu palác a oázu kultury, vědy a výzkumu je jedním z bodů páně Vraspírovy koncepce.  Zde nás tedy čeká nejen pohled do minulosti, ale také do budoucna.

5) Najde-li Fillovka odvahu k pravdě, třeba nám pomůže vysvětlit, proč ji bylo nutno překopat, když už pár let předtím na její tvář zpracoval projekt slušný ústecký architekt, projekt byl skutečně realizován a nyní zase překopán. Proč se realizuje blbej projekt, anebo zničí projekt dobrej? Není to jen hloupé vyhazování peněz? Kór dnes, kdy užý se ani Unie nenechá tak snadno tahat za palec?  (To je skoro totéž, jako pořídit si za unijní prachy a vlastních osm milionů lanovku, která nás pak rok co rok bude stát na svém provozu milionů šest.)

I naše paranoická koncepce nejbližších dotzů má určitě nějaké slabiny, podobně jako velkolepá koncepce pana Vraspíra, nicméně bude to dobrodružství alespoň něco málo z toho rozkrýt. Pokud by vás také ještě něco k tématu napadlo, napište buď mně anebo magistrátu.  Uvidíte, jak je život pestrý a plný dobrodružství.

PF 2013  vám přejí Mayové :o)