Kdysi tloukli Angelu

Nevím, kdo na to ještě pamatuje, ale kdysi za onoho bájeslovného (tedy prý neexistujícího) totáče, se na otázku, proč není hajzlpapíru odpovídalo paradoxním: „Podívejte se, jak imperialista tluče Angelu Davisovou…“

Tak nám zabili divadlo, paní Müllerová

Kdo na to ale určitě pamatuje jsou narudlí, tedy pomerančoví, konšelé proslulého a žel skutečně existujícího Zastupitelstva v Ústí.  Je pozoruhodné, že jedno údajně špatně hospodařící divadýlko stojí těmto legendám za tolik námahy.

Místo aby na svém webu informovali třeba o tom, kolik budou v nejbližších dnech muset vracet Evropě za špatné hospodaření a špatné zprovoznění prostavěných dotací, místo aby tam s pravidelnou třeba měsíční frekvencí uváděli aktuální stavy zadluženosti města, věnují co chvíla až podezřele  pozoruhodnou pozornost k diskreditaci divadla, které si sami zničili. Za což se jim dostává výsměchu (a patrně i stranických telefonátů) z celé republiky.

Nezvracejte, je to zbytečné. Zvracel určitě ten „přizdisráček“, co ty níže citované řádky dával dohromady. Mnohé z nich najdeme také v tzv. Memorandu předneseném paní „lady Em“. Usmívejte se raději. Ale čechovovsky hořkým úsměvem, protože je vážně tragedie, jestliže statutární město reprezentují  takoví hlupáci :

Najatý „kdosi“ (vlastně anonym) píše. A je tak něžně hloupý v tom, co píše:

Poté, co ji opustili  ….  Opustili. A to tím způsobem, že si konšelé odhlasovali, že  ausgerechnet tuto ops-ku ani její služby nechtějí. Opustili poté co neodborně vypsaným a naprosto účelově zmanipulovaným kvazi-grantem  bylo zřejmé, že konšelům jde o něco docela jiného. Opustili, protože neviděli výplaty ani šanci, že je uvidí.

Zůstaly společnosti závazky v minimální výši 3.602.929,60 Kč. – skutečně minimální závazky, protože se ještě další věřitelé včetně Úřadu práce teprve přihlásí.

Bývalí představitelé této o.p.s. nepožádali město Ústí nad Labem o dotace ve výši 8 milionů a 4 miliony Kč – nešlo o dotace, ale o granty, jak již uvedeno výše. A nepožádali proto, že poctivá soutěž nemá znát předem svého vítěze. I když tady na Severu, kde se housky střílejí, je to celkem běžné do podobných „soutěží“ vstoupit. Vývoj boje o pevnou páteř můžete sledovat zde.

Zaměstnancům trvaly pracovní smlouvy, ale nepracovali, přestože společnosti na ně vznikaly náklady. – Zaměstnanci byli stále městem ujišťování, že nějaké řešení se najde. Dokonce i paní Mülerová, sice nepravdivě, ale ve snaze zachránit si svoji kůži, veřejně uvedla, že zaměstnancům nabídla řešení – vstup do nově založeného divadla, které má za úkol nehrát. Zaměstnanci pochopitelně pracovali, tak jako pracují všichni divadelníci například během divadelních prázdnin. Studovali nové podklady pro plánované další inscenace, aby je mohli uvést, jakmile se situace uklidní.

  Krom toho bylo pronásledované divadlo vidět v celém městě na akcích oživujících šedivou tvář tohoto rozprodaného města, takže je dost svědků, že se „zaměstnanci“ skutečně „neflákali“. To už díky grantové politice konšelů bylo odpojeno topení do budovy, takže by divák stejně neměl patřičné pohodlí.

Činnost původní obecně prospěšné společnosti převzal nově vzniklý Činoherák Ústí – a to je ta největší pitomost na světě. Divadlo nejsou ani konšelé, ani právní konstrukty. Divadlo jsou lidé. Bez nich to nejde. Jak říkávaly naše maminky: „Co máš v palici, to ti nikdo nevezme!“  Vyprodaná Loď tajemství toho byla svědkem. Nejen toho o lidech a jejich mysli (v hledišti a na jevišti), ale i toho, že materiál smolil pitomec. Divák viděl, že se nezřídka hraje v nových dekoracích, v jiných kostýmech – byl vlastně svědkem obnovených premiér. Téhož, co ve velkém divadle probíhá již přes 8 let. Kdy si úřadující ředitelé přitáhnou svoje bývalé režie z jiných štací a odmydlí to tu ještě jednou „po ústecku“. Co je na tom zlého? Je-li divák spokojen. Parazitovali snad i oni  na svých bývalých zaměstnavatelích? 

V uvedeném chování spolku lze dle právní analýzy spatřovat nekalou soutěž ve smyslu § 2976 a násl. občanského zákoníku. – Ano s tím lze souhlasit bez výhrad. Po vypsání zfušovaného grantu, po poskytnutí nepřiměřených výhod ve veřejné soutěži, po fiasku s vypsaným grantem, po fiasku s výběrkem na nového uměleckého šéfa, po neprůhledném hospodaření podfinancovanho velkého divadla a převádění finančních prostředků na „vylepšení“ jeho finanční soběstačnosti, lze potvrdit, že se jedná o nekalou soutěž spolku konšelů.

Jedinou pozitivní zprávou tohoto „oficiálího pamfletu“ je zpráva, že na základě výše uvedených skutečností rozhodla Rada města Ústí nad Labem na zasedání dne 9. 6. 2014 o dalších právních krocích s tím, že případné vymožení škod ze strany odpovědných osob by mohlo vést k uspokojení alespoň části pohledávek města. -  Chudák předseda Správní rady ops divadla, milovník dětského úsměvu, pan radní Eichler.  Pěkně ho jeho spoluradní podrazili. Byl to totiž on,kdo všechno celou dobu věděl, a měl tedy jednat. Odvolat „zlobivého ředitele“ a zachránit co se dá.  Nekonal, jen lhal a pomalu  - jakoby za pochodu – dohledával důvody, jimiž by zakamufloval, že vypsat grant tak pitomě, byl buď dávno připravovaný úklad anebo nehoráznost nejvyššího kalibru.  Doufejme, že se právníci zeptají i na to…  No potěš ho  Příroda a jeho přirozený talent se  vždy a za každých okolností „spláchnout“.