Průmysl holocaustu

Paradoxy miluju. Někdy je to ale docela „hustý“.

Místo: Ústí nad Labem, čas:  začátek dubna. Probíhá docela obyčejná rada města. Na  pracovní stůl přistává žádost na zadotování  bezpochyby bohulibé akce – Připomínky šoa. Připomínku výročí reprezentuje beseda, výstava, film a společenské setkání. Náklady v objemu 70 tisíc.

Ani v rozpočtu jinak turbulentního Ústí nad Labem není sedmdesát tisíc nějaká osudová pálka“.  Jeden by už už málem vstřícně zvedl ruku a akci podpořil. Vždyť koneckonců - sedmdesáté výročí, tak symbolických sedmdesát tisíc…

Avšak ajta!! Žádosti chybí to podstatné – rozpoložkování nákladů a odpověď na pár zcela logických detailů. Kdo bude přednášet a kolika lidem? A co se bude vystavovat? A ta výstava bude i vyráběna (artefakty, instalace, honoráře autorům pojištění apod.)? Protože jinak je to poměrně dost peněz! Nebo jinak řečeno: „Trocha muziky za ceny v místě neobvyklé!“  Proč je tak drahý i film a musí být vůbec promítán (je-li tak drahý)?  Navíc člověk, který na jiná výročí chodíval do kina Revoluce na „jiné“ tématické filmy, má takový zvláštní pocit, že studentům povinně promítnutý film nedá tolik, jako třeba jejich vlastní kreativní rešeržní  studentská práce mapující  například projevy antisemitismu v jejich dnešním okolí. Dřív se chodilo na čtyři z tanku, dneska se holt půjde na holokaust.  Zkrátka detaily chyběly. A to není příjemné, protože je dobré poznat i detail. Ono  totiž poznání vede k soudnosti a soudný konšel daleko snáze rozhoduje (tedy soudí). 

Žádost byla stažena s tím, že upřesnění dorazí obratem. A dorazilo. Pan ředitel Dostál náhle zažádal již o částku poloviční, něco okolo 32 tisíc.

Ceny se staly víceméně „v místě obvyklými“. 5 + 3 tisíce za film, 12 tisíc za výstavu. Přednáška gratis. Jen je nutno ubytovat hosty. Paní Erika, která přežila a dlouhých šedesát let mlčela je supr dáma, patrně to  povídání koná zcela altruisticky. Osobně jí za to děkuji.

Další náklady se už týkají pouze personálu. Je s podivem, že tak obrovské zařízení jakým jsou spojené závody Ústecký kulturák nemá své vlastní uklízečky a hasiče. I na ně je v rozpoložkovaném rozpočtu vyčleněné nějakých pět tisíc. To zarazí.

Dále ale není vyspecifikováno, co to je to  "společenské setkání" tvořící evidentně nejvyšší položku rozpočtu (rovných 20 tisíc). Podle poznámky se o ně nyní žádá u Ústeckého kraje, ale i tak. Kdo a s kým se setká?  Budou to jen židé, zastupitelé  a  ambasáda?  Ale ti si to snad nemusí připomínat u chlebíčků !!! 

Naopak, pokud si studenti a veřejnost udělají po přednášce, výstavě a filmu nějakou taneční zábavu anebo raut, nejsem proti - aspoň se naučí pravidlo: „Jezte děcka a užijte si, než bude další pogrom“!

Akci samotnou nezpochybňuji, jen by mne to prostě zajímalo. Kdo je uživatelem té přidané hodnoty. Občan?

A tak jsem se paradoxně stal antisemitou.  Žádost nepodpořím. Ono nejde o moc.  V součtu se nakonec  jedná o  "pouhých" 32 tisíc. Čili částku nižší než většina těch, které poskytujeme na jiné podobné akce. Prostě se mi jen takovéto neotevřené a na vodě postavené  "dojení"  jednoduše nelíbí. Otevřenost, pokud po ní voláme, by neměl  respektovat pouze dárce, ale i žadatel. Nebo se pletu?