Svoboda slova

Hlavou se nám honí čísla. Co a o kolik procent podraží? Kolik procent dává Lidl zdarma? Jaké jsou volební preference? Jedním z nich je i dvacítka.  Je dvacet let po převratu.  To je vlastně přesně polovina toho, čemu jsme říkali „totáč“?  Už nekolektivizujeme. Globální kolektiv o naše meze nestojí.  Vepřové  i salmonelní drůbež se dovážejí.  Gulagy zrušeny – na získání levné a zotročené pacovní síly dokonale stačí parlamentní demokracie. Navolník (od kořene: „tak jste si nás navolili“) zaplatí námi vyrobené dluhy stejně jako za třicetileté války. A ještě má pocit, jak je svobodný. Vždyť, co mu  schází?  Má i svobodu slova…

Nicméně máme svobodu slova? Já bych si tak jistý nebyl. Ne nadarmo prosí král David „Polož stráž k ústům mým..“, ne nadarmo prosíme v Amida „Pane, rozšiř mé limity (nejen mou nevymáchanou hubu!) – a tak tě nejlépe oslavím…“

Nejsem proti svobodě slova, milí politicky korektní pseudo-demokrati. Ať si říká, kdo chce, co chce. Ať klidně zpochybňuje šoa, sní o žido-bolševickém spiknutí iluminátů, halasně varuje před islamizací paní Evropy, ale ať hlídá své limity i rty.

Svoboda slova (jako  ostatně naprosto všechny další svobody) začíná teprve po docela „nesvobodném“ absolvování nezbytných úkonů. Abych se mohl svobodně rozhodovat, musím se narodit, musím dýchat a pokud možno neumírat hlady. To není o volbě. To je nezbytnost, kterou řeší i kytky a netopýři. Podaří-li se mi zajistit „nezbytné“, mám-li k tomu také dostatek informací a špetku erudice – mohu být svobodný. A pokud se náhodou v rámci falešné svobody rozhodnu na „nezbytné“ rezignovat, nebudu jíst, pít, dýchat?  –  Svobodně umřu a o svobodu slova tím tak jako tak přijdu.

Jidiškajt zná tři kategorie, přes které nejede vlak (její romantičtější forma  – tedy křesťanství - by asi použila termín : smrtelný hřích). Jsou jimi vražda, prznění tělesné a sebeprznění duchovní. A zná také tři koruny ambicí. Korunu moudrosti (keter chochma), korunu kariéry (keter kehuna) a korunu moci (keter malchut). Ty tři důležité a zároveň neuvěřitelně nebezpečné koruny spojuje v jednu univerzální  – dostupnou každému z nás – Keter šem tov. Korunu dobrého Jména. Naopak ta tři naprostá tabu,  tři neoddiskutovatelná svinstva spojuje a nade vše přezáří svinsto univerzální – „lašon ha-ra“. Zlý jazyk. Vyvarovat se ho, „nelašonovat“ je ovšem stejná nezbytnost jako dýchat a nevraždit. A teprve za ním – za spolehlivě eliminovaným „lašon ha-ra“ - začíná slavná (a nám nevolníkům stejně k ničemu) svoboda slova.

Než se totiž obuju do islámského terorismu, měl bych si vymodlit, jestli se neobouvám do muslimů. Než začnu čistit Prahu nebo Most od nepřizpůsobivých, od špíny anebo od hazardu, měl bych si položit „stráž k ústům“ a ptát se sám sebe, jestli nemluvím proti cikánům, smažkám a bezdéčkům.  Volám-li po revizi holocaustu  (šoa revidovat nelze, protože jak revidovat prázdnotu, vakuum, bezednost ?),  měl bych si spočítat, křičím-li proti židům anebo chci jen  nahlas upozornit, že se na té velehoře bolesti pár čímanů přiživuje tak šikovně, až se jejich hyenismus bezmála vyrovná hyenismu těch, co milují pozdrav Ave. (Nikoli Ave Maria).

Stráž na pobřeží vysloveného nabízí svobodu volby. Ne svobodu slova.  Protože, volám li s čistou pohnutkou a bez lašonu, stačí přeci sdělit – zabíjení nikam nevede. Bez ohledu na to, pro kterého proroka bych chtěl zabíjet. Kdo dá zloději (gamblerovi) nestydatou příležitost, aby kradl (sobě a své rodině), je spolupachatelem (zákonodárcem) jeho krádeže. Žebráka neodstraňuj, vždycky nějaký bude. Dej mu milodar, když nemůžeš více. Dej mu práci, máš-li ji pro něj. A dej mu na vědomí, že šest dní pracovat a dělati všeliké dílo své je zákon vesmíru.

Obsahově je to stejné. I když ani toto není svoboda slova. To je spíš povinnost Slova.

Řeknu-li že Korán je totéž co Mein Kampf, že holocaust je rusko-americký výmysl a že loterní zákon anebo zdanění fotovoltaiky je „legislativně komplikované“ – musím to vyargumentovat. Bez argumentů je to buď „lašon“ anebo „lež“. Což je obojí málo doporučované.

Sečteno a podtrženo. Svoboda slova neexistuje.  Protože říkat nahlas, že se někdo chová blbě, není svoboda ale povinnost, kdežto prohlásit o někom – ať přímo nebo narážkami , že je debil, je vražda, sebeprznění a rouhání dohromady.

(Psáno pro www.shekel.cz jako úvod k seriálu „Lašon ha-ra)