Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dáreček

28. 12. 2010 12:48:09
Třeba to ani není tak cáklé, jak ulítle to na první pohled vypadá – a pevně věřím, že mi někdo z přátel poskytne správný pohled na věc. Nicméně prozatím jsem přesvědčen, že tzv. „dar víry“ je vážně pěkná ptákovina. Tedy přinejmenším onen dáreček víry, který bývá používán a možná i zneužíván ve chvíli, kdy docházejí argumenty otevřené diskuze a je zapotřebí přitlačit na misijní pilu.

Právě nám vyvrcholil nám Měsíc krabic a kontejnery okolo našeho paneláku dáví jak vývratek haldy krásného papíru, krabic a mašlí. Zítra, jestli komunál posype, přijedou popeláři, všechnu tu předmětnou a předmětářskou krásu a něhu odvezou, aby o příštím šábesu bylo zase kam cpát, a my mezitím zaskočíme do svých zaměstnání odeslat pár blahoželajných „pche-pfe“, nakoupit na Silvestra a decentně došolichat ten poslední týden účetního roku. Někteří také zkusí všechny duplicitní či nechtěné dárečky vyměnit, reklamovat anebo vrátit. Co ale s dárečkem víry? Co když mi ho nikdo nenadělí? Nebo mi ho sice nadělí, ale v nesprávné velikosti. Anebo třikrát? Mohu ho vrátit?

Dost na tom, že i pojem „víra“ je dost ošemetná věc. Hodí se tak leda tam, kde dost dobře nevíme, jak to ve skutečnosti funguje. Věříme například, že se rovnoběžky v nekonečnu setkávají. A to jenom proto, že jsme tam prozatím nikdo nebyl. A jak funguje pámbu, víme ještě nespolehlivěji, než jak funguje nekonečno. Přesto mi ten Vznešený a První, Jediný a Absolutní – pochopitelně také Jedinečný a přesto náš a můj připadá jaksi slavnější než jeden polibek rovnoběžek. Ty patetické přívlastky mu nedávám na základě své víry, ale svého poznání. Co jiného než právě to COSI mne formátuje ze „šlemazla“ a „nebicha“ do „šalema“ (naplněného, úplného, sebe nalezeného člověka)? Jsou to to střípky vyšší jiskry, které mi nechal svým prstem v Slově. Díky nim mám šanci být ostražitý k laskavosti, pyšný na aristokracii duchovna a vyděšený ze své nedokonalosti a křehkosti. Mám šanci chtít. Tento Jeho vzkaz (v tóře) mi připadá natolik slavný, že je nedůstojné (pro Něj) a troufalé (ode mne) „na Něj“ pouze věřit. A kdybych se měl ještě smířit s tím, že to zvládnu jen na základě dárečku, asi by mi z pocitu neuvěřitelné nespravedlnosti dočista hráblo. Vždyť co si mají počít ti, kterým se tohoto dárečku pod jejich jolkou nedostává?

Tedy – je-li vůbec něco dárkem, tak je to Jeho obraz v nás, jakési tušení stínu a souvislosti anebo jiskry, které sice můžeme nakrásně umlčovat, nevidět, nechtít slyšet - ale ono tu latentně je. Jen ho objevit. Pak to ovšem není žádný dar, spíš jakási „duše daru života“ (setrvám-li u darovací terminologie), tedy buď zanedbávané anebo pěstované dýchání -schopnost Ho objevit.

Jedná-li se ale o dar, bez nějž nedosáhnu víry anebo spasení (tedy čehosi nadstandardního), pak sice možná cosi jako „dar víry“ skutečně existuje, ale nemůže to být univerzální a pro každého, (a tím nemůže být univerzální a lautr pro všecky ani systém, který nám tyhle dárečky touží prodávat). A ke všemu – terminologicky - se to blbě jmenuje. To je jako bychom se najednou rozhodli říkat „daru zpěvu“ anebo talentu na jazyky termínem „dar míry“.

Ale to by ještě nebylo tak zlé. To je jen otázka slovníků. A ono k tomu zmatení slovníků pod babylonskou věží asi nedošlo jen tak pro nic za nic. Slovníky se dají doladit. V což pevně doufám i v tomto případě!

Nicméně darem danajským se „dar víry“ stává ve chvíli, kdy je zneužíván k tvrzení, že bez daru víry nepochopím ani trojjedinost, ani potřebu vtělení Slova ani nezbytnost smíření a spasení. Protože přísně logicky vzato – kdyby šlo skutečně jen o dar (víry), pak by nebylo násilných konverzí ani halasení o jediné univerzální cestě. Dárky se přeci nedají nutit. Respektive někdy ano, ale ty končívají hned pár dnů po svátcích v sekáči anebo v kontejneru. Zkrátka a dobře, nikomu neožívám ty jeho dárky, je prima, že na něj jeho blízcí myslí a opatřili mu je. Nicméně jediný skutečně univerzální dárek (o jehož Dárci se sluší špekulovat) je dar života, jehož naprosto přirozenou součástí je i smrt. Na její překonání nepotřebuji dar víry, stačí bude-li mít můj dárek života taky svou duši a svého ducha. Tak už je to v přírodě i v Slovu zařízeno.

(Psáno pro http://www.shekel.cz/8968/darecek )

Autor: Jaroslav Achab Haidler | úterý 28.12.2010 12:48 | karma článku: 12.98 | přečteno: 1180x


Další články blogera

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Test jak víno

Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...

12.5.2016 v 22:14 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Zrady zvon

Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.

11.5.2016 v 1:49 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 917 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Legrační nebo nebezpečný ?

Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,

24.2.2016 v 23:54 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 1915 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Čtyři druhy modlitby - čtyři stupně velikosti lidství

Žel, lidé promrhávají svůj život bez ohledu na to, že dosáhli bohatství, slávy, společenského ocenění, nebo čehokoliv jiného.

24.9.2018 v 13:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Filip Fuchs

98letá stařenka obvinila 99letého penzistu. Před 93 lety ji proti její vůli políbil!

Že má kampaň Me Too opravdu velký smysl a jak moc je důležitá, to dokazuje nejnovější případ z amerického města Lincoln, ležícího v centrální části USA, ve státě Nebraska.

24.9.2018 v 13:13 | Karma článku: 16.63 | Přečteno: 244 | Diskuse

Milan Slanina

Chci do nižší úrovně ...

Takzvaně produchovnělí člověci stále apelují na potřebu přechodu do vyšší dimenze bytí, nebotakněco. Prý se čas nebo něco jiného nachýlilo a je nutné se tím zabývat a oni jsou tu povolaní, aby nás tam dovedli,

24.9.2018 v 12:11 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jana Slaninová

Škotelník školou povinný aneb Jak do školy v šestapadesáti

Že se denně pohybuje po škole a činí jí dobře, je jednou jisté. Ovšem... Teď je učeň na prvním stupni. Ne, není to „fejk ňús“. „Jste učni a nemáte žádná práva.“ dozvěděl se v šestapadesáti letech muž můj.

24.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 19.18 | Přečteno: 530 | Diskuse

Robert Kotál

Povolené odbočování na červenou?

Ministr dopravy Daniel Ťok zvažuje povolené odbočování na červenou, problesklo před pár dny médii. Lehce mne to zaráží.

24.9.2018 v 8:27 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1670
Poznáme se asi hlavně podle toho, co za náma zůstane. Moji koně : divadlo, překlad, jidiškajt, hebrejština a krásný židovský hřbitovy




Najdete na iDNES.cz