Dáreček
Právě nám vyvrcholil nám Měsíc krabic a kontejnery okolo našeho paneláku dáví jak vývratek haldy krásného papíru, krabic a mašlí. Zítra, jestli komunál posype, přijedou popeláři, všechnu tu předmětnou a předmětářskou krásu a něhu odvezou, aby o příštím šábesu bylo zase kam cpát, a my mezitím zaskočíme do svých zaměstnání odeslat pár blahoželajných „pche-pfe“, nakoupit na Silvestra a decentně došolichat ten poslední týden účetního roku. Někteří také zkusí všechny duplicitní či nechtěné dárečky vyměnit, reklamovat anebo vrátit. Co ale s dárečkem víry? Co když mi ho nikdo nenadělí? Nebo mi ho sice nadělí, ale v nesprávné velikosti. Anebo třikrát? Mohu ho vrátit?
Dost na tom, že i pojem „víra“ je dost ošemetná věc. Hodí se tak leda tam, kde dost dobře nevíme, jak to ve skutečnosti funguje. Věříme například, že se rovnoběžky v nekonečnu setkávají. A to jenom proto, že jsme tam prozatím nikdo nebyl. A jak funguje pámbu, víme ještě nespolehlivěji, než jak funguje nekonečno. Přesto mi ten Vznešený a První, Jediný a Absolutní – pochopitelně také Jedinečný a přesto náš a můj připadá jaksi slavnější než jeden polibek rovnoběžek. Ty patetické přívlastky mu nedávám na základě své víry, ale svého poznání. Co jiného než právě to COSI mne formátuje ze „šlemazla“ a „nebicha“ do „šalema“ (naplněného, úplného, sebe nalezeného člověka)? Jsou to to střípky vyšší jiskry, které mi nechal svým prstem v Slově. Díky nim mám šanci být ostražitý k laskavosti, pyšný na aristokracii duchovna a vyděšený ze své nedokonalosti a křehkosti. Mám šanci chtít. Tento Jeho vzkaz (v tóře) mi připadá natolik slavný, že je nedůstojné (pro Něj) a troufalé (ode mne) „na Něj“ pouze věřit. A kdybych se měl ještě smířit s tím, že to zvládnu jen na základě dárečku, asi by mi z pocitu neuvěřitelné nespravedlnosti dočista hráblo. Vždyť co si mají počít ti, kterým se tohoto dárečku pod jejich jolkou nedostává?
Tedy – je-li vůbec něco dárkem, tak je to Jeho obraz v nás, jakési tušení stínu a souvislosti anebo jiskry, které sice můžeme nakrásně umlčovat, nevidět, nechtít slyšet - ale ono tu latentně je. Jen ho objevit. Pak to ovšem není žádný dar, spíš jakási „duše daru života“ (setrvám-li u darovací terminologie), tedy buď zanedbávané anebo pěstované dýchání -schopnost Ho objevit.
Jedná-li se ale o dar, bez nějž nedosáhnu víry anebo spasení (tedy čehosi nadstandardního), pak sice možná cosi jako „dar víry“ skutečně existuje, ale nemůže to být univerzální a pro každého, (a tím nemůže být univerzální a lautr pro všecky ani systém, který nám tyhle dárečky touží prodávat). A ke všemu – terminologicky - se to blbě jmenuje. To je jako bychom se najednou rozhodli říkat „daru zpěvu“ anebo talentu na jazyky termínem „dar míry“.
Ale to by ještě nebylo tak zlé. To je jen otázka slovníků. A ono k tomu zmatení slovníků pod babylonskou věží asi nedošlo jen tak pro nic za nic. Slovníky se dají doladit. V což pevně doufám i v tomto případě!
Nicméně darem danajským se „dar víry“ stává ve chvíli, kdy je zneužíván k tvrzení, že bez daru víry nepochopím ani trojjedinost, ani potřebu vtělení Slova ani nezbytnost smíření a spasení. Protože přísně logicky vzato – kdyby šlo skutečně jen o dar (víry), pak by nebylo násilných konverzí ani halasení o jediné univerzální cestě. Dárky se přeci nedají nutit. Respektive někdy ano, ale ty končívají hned pár dnů po svátcích v sekáči anebo v kontejneru. Zkrátka a dobře, nikomu neožívám ty jeho dárky, je prima, že na něj jeho blízcí myslí a opatřili mu je. Nicméně jediný skutečně univerzální dárek (o jehož Dárci se sluší špekulovat) je dar života, jehož naprosto přirozenou součástí je i smrt. Na její překonání nepotřebuji dar víry, stačí bude-li mít můj dárek života taky svou duši a svého ducha. Tak už je to v přírodě i v Slovu zařízeno.
(Psáno pro http://www.shekel.cz/8968/darecek )
Jaroslav Achab Haidler
Trafikantův dotaz
Vážený pane purkmistře a páni konšelé města Děčína. Zbývá ještě týden do uzávěrky výběrového řízení na vpravdě velice lákavou trafiku, jejímiž jste podle svého pošetilého názoru „majiteli“ nikoli správci.
Jaroslav Achab Haidler
Alexandrijská Sluneta
Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka
Jaroslav Achab Haidler
Test jak víno
Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...
Jaroslav Achab Haidler
Zrady zvon
Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.
Jaroslav Achab Haidler
Legrační nebo nebezpečný ?
Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,
Jaroslav Achab Haidler
Odporný bordel polopravd
Ani bych snad nepsal, neb (čta komentáře pod článkem i na fejsu) mám jistotu, že čtenář moc dobře ví, co je to za chucpe-chlapa, ten náš pan ředitel Dostál. Ale lidi z Údu citovali i moje jméno, a tak se maličko ohradím.
Jaroslav Achab Haidler
Devatenáct schopných (Pokus o překlad)
Když politický kverulant a duchovní otec pro Čechy údajně typického modelu Švejka zakládal v roce 1911 v hospodě „U zlatého litru“ svoji Stranu mírného pokroku v mezích zákona, myslel to ten bejk původně jako džouk.
Jaroslav Achab Haidler
Trucdivadlo vyrábí
Nikdo sice přesně není schopen určit, co nedávno založená příspěvkovka vlastně dělá a čím je městu – tedy nám,kdo ji financujeme - prospěšná, jedno je ale zřejmé už dnes. Je to fabrika vyrábějící voly. Totiž voly ze svých vlastních zakladatelů.
Jaroslav Achab Haidler
Dvojčata
Já vím, že teď v září vás napadnou ta z Obchodního centra v New Yorku. A taky všechny teorie o jejich řízené destrukci a podobně. Já bych ale rád promluvil o panu Chovancovi. Možná i na půdorysu těch zaručených i „zaručených“ teorií.
Jaroslav Achab Haidler
Koně se také střílejí
Jestli všechno dobře klapne, tak Ústečáci brzičko dostanou svůj vlastní amulet. Přijde je to sice na zhruba 6 až 8 milionů (to podle toho, kolik peněz je potřeba vygenerovat pro potřeby divadla „velkého“), ale to je v tomto městě, kde primátor prodává mimina a jejich vítání podobným způsobem, úplně normální. Naši konšelé (protože nevěřím že i občan) zkrátka milují úplně zbytečné hračky.
Jaroslav Achab Haidler
Kdysi tloukli Angelu
Nevím, kdo na to ještě pamatuje, ale kdysi za onoho bájeslovného (tedy prý neexistujícího) totáče, se na otázku, proč není hajzlpapíru odpovídalo paradoxním: „Podívejte se, jak imperialista tluče Angelu Davisovou...“
Jaroslav Achab Haidler
Spálili jsme orloj
Ano je to tak. Ústecký Činoherák nejenže na poslední chvíli zdevastoval prostory, ve kterých chtěl dalších 42 let tvořit, ale poškodil i klimatizaci ústeckého operního domu a při ústupu Němců z Prahy v roce 1945 zapálil Staroměstskou radnici i její unikátní orloj. Nezbývá proto, než peníze, které byly občanům slíbeny na kulturu, investovat do majetku města.
Jaroslav Achab Haidler
Mediální kampaň v Magoříně
Kubík po kubíku, hloubš a hloubš zapadají do žumpy svých vlastních ostud konšelé z Ústí. Na co u toho spoléhají? Na budoucí diktaturu pomerančového proletariátu? Nebo na to, že jejich web nikdo nečte? Nejspíš. Na logiku totiž určitě spoléhat nemohou. Ale právě logika má svá dost jasná pravidla...
Jaroslav Achab Haidler
Ve sklenici hňup
Říkává se, že když se člověk na problém podívá z jiného zorného úhlu, může dojít k zajímavým poznatkům. A tak najednou může poloprázdná sklenice začít vypadat jako poloplná. Ale v kauze Činoherák ať koukáme jak koukáme, vždy jen znovu a stále směšněji vylézá na povrch z té i oné sklenky trestuhodná pošetilost konšelů.
Jaroslav Achab Haidler
Když hlupák píše polopravdy (Ústečané)
Když hlupák píše polopravdy, ukazuje se zas a znovu, jak je naše komunální politika personálně vyprahlá, mohou-li v ní „nahlas“ otvírat ústa i anonymové se značně omezeným vhledem. To je ovšem smutná realita, kterou netřeba komentovat. Horší je, že mocenská likvidace svobody projevu je nebezpečným společenským jevem – a tady se už hloupost politika mění v politikum.
Jaroslav Achab Haidler
Kultura, která si nevydělá ….
Kultura, která si na sebe nevydělá, ať táhne... To je sice malčko zjednodušené tvrzení, ale zaznívá občas celou republikou. Většinou pouze na webových kanál-diskuzích pod patřičnými články. Tam nemá smysl odpovídat. Ale občas překvapivě také z úst některých konšelů. A to už je signál velmi varovný.
Jaroslav Achab Haidler
Kviz: povídá se… (Ústecké mouchy)
Máte rádi vědomostní soutěže, kvizy a různá sudoku? Zkuste si otestovat svůj pragmatický cit pro objektivitu, přetvářku a politikaření.
Jaroslav Achab Haidler
Já vím, že to neučtete … (Ústecké mouchy)
Ale je to škoda. Je to totiž takové „dva v jednom“. Jednak vyjádření radního města Ústí nad Labem Miroslava Krále, člena hnutí Ústečané, k současné situaci kolem Činoherního divadla, o. p. s. a "kurzivní" upozornění na poměrně ošemetné díry v logice jeho manifestu loajality.
Jaroslav Achab Haidler
Primátor Ústí umírá (… strachy)
Což je dobře patrné z tzv. dopisu prezidentu Herecké asociace zveřejněného na oficiálních stránkách statutárního města Ústí. Jeho text jsme si archivovali pro případ, kdyby se na oficiálním webu časem vytratil
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 145
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x