Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Potřebujeme vzkříšení ?

26. 04. 2011 15:40:32
Podle mého soudu určitě. Přijde ovšem na to, jak s ním naložíme. Jak k němu přistupujeme. Protože právě vzkříšení se nám může stát tím nejspolehlivějším satanem. Za předpokladu, že před „procitnutím ke vzkříšení“ procitneme z polospánku vyšlapaných modelů a cestiček.

. Pojmenujeme-li si totiž poctivě a přesně náš vztah ke vzkříšení, získáme nejlepšího advocata diaboli, čili žalobce neboli satana. A te je tu od dnů starodávních právě proto, abychom si příliš nelhali do kapsy. Čehož zcela spolehlivým důkazem jsou právě jeho údajné „svody“. Prdlačky svody – on nám jen zkušeně sahá na zoubek, abychom si všichni sáhli na své limity. Adonaj, sfataj tiftach – Pane světů, rozšiř mé limity, modlíme se v Amida. Jób by nám o tom mohl vyprávět ...

Taky jste si navykli vnímat vzkříšení jako naději? Ale ruku na srdce, kde na to bereme odvahu? Není daleko jednodušší vnímat sebe sama jako „odsouzené ke vzkříšení“? Protože tak jednoduché to třeba nebude. Třeba vůbec nevyskočíme z hrobového nebytí jen tak šupky hupky v oslaveném těle, s palmovou ratolestí vítězů rovnou do blaženosti (potažmo do peklíčka) jenom proto, že Soud už proběhl a v knihách je tak psáno. Vždyť, jestliže po nás Nebesa chtějí dodržování pravidla: z úst dvou až tří svědků vyhledávati budete svědectví, soud musí proběhnout před svědky. Protože úradky Nebes nejsou jako cesty synů člověka, a tak by po nás (na rozdíl od nás) nikdy nepožadovala něco, co Sama nerespektují. A krom toho i vás samotné bude zajímat, jak a proč to dopadlo s vašimi nejbližšími přáteli i méně-přáteli. Není vyloučeno, že to největší peklo bude právě okamžik veřejného soudu...

Je snad případný příslib vzkříšení dokonce důvodem, proč formátujeme své činy, myšlenky a chování? No to je ale pěkně nezdravý „svatý kšeft“. A podle starých pohádek máme v tom případě „misku zásluh“ vymetenou daleko beznadějněji než vdova ze Sarepta svoji truhlu na mouku.

Pomáhá snad někomu těch pár biblických zmínek o zmrtvýchvstání překonat strach ze smrti? Budiž, každá pomůcka je dobrá, ale konkrétně tato žádnou příliš spolehlivou logiku nemá, protože ze smrti nás tak jako tak nic nevytrhne. Protože žádný nemůže bratra svého vykoupiti, aby žil věčně a nespatřil porušení. I moudří umírají, blázen i hovadný člověk jednostejně... David se sice na jiném místě vyslovuje zdánlivě maličko kontradikčně, když v šestnáctém žalmu zpívá: neopustíš mne (ani) v hrobě a nedopustíš, aby tvůj chasid (musel) spatřit porušení, ale žádný rozpor v tom není. V tomto žalmu myslí slovutné královské práče na zcela konkrétní skutečnost, protože jedním dechem dodává: Provazcové padli mi, dobrořečit budu Vznešenému, který mi radí. Dáváš mi poznat cestu života ...

A my ji známe také. Už dávno dávínko. Někde ze závěrečných kapitol tóry, kde nás veliký učitel shovívavé humanity vybízí: Přátelé, neřešte nijak příliš zevrubně otázky vzkříšení a zmrtvýchvstání, řešte především otázky svého příchodu na tento svět, svého odchodu odtud a toho kratičkého pobývání mezi oběma klíčovými body. Není-li Stvořitele, pak na nějakém vzkříšení vůbec nesejde. Panuje-li tady ale Panovník a jeho vznešená architektura, pak na vzkříšení vlastně taky nesejde, protože všechno je to v tvých ústech a v srdci. Hle, předložil jsem ti dnes život a dobro, smrt a ne-dobro. Vyvoliž tedy sobě správně, abys živ byl ty i símě tvé...

Známe je, ty psychoanalytiky z pouště! Jdou na to od lesa, ale kus pravdy mají. Nedá se žít pro vzkříšení, protože, kdyby snad náhodou nepřišlo, mohl by to být život k nežití. Ono asi přijde, ale jed na to vzít nelze. Nemusíme totiž až tak úplně věřit Danielovi. Přeci jen si v babylonském kulturním prostředí nějaký ten pátek pobyl, a tak mohl být kontaminován i myšlenkami jiných kultů a pod jejich vlivem „vidět u vidění“, že onoho času mnozí z těch, co spí v prachu země procitnou, jedni k životu a druzí k pohanění.

Podobně se můžeme dokonce rozhodnout pro variantu, že když se to Něco, co vytesalo sloupy vesmírů, představuje skrze ústa Šemuelovy maminky jako Ten, kdo umrtvuje a zase obživuje, uvodí do hrobu a také z něj, že to vlastně paní Anna jen poeticky hovoří o lůnu a o pocitech bezdětné. A pak na pořadí (umrtvuje a obživuje – uvádí a vyvádí) vůbec nezáleží, resp. v kontextu s lůnem, je to vlastně popis přesný a modlitba o naději...

Kdoví? Ale právě kvůli tomu „kdoví“ Vyvol sobě správně, abys živ byl ty i símě tvé, protože z toho cípku vesmírného ledovce, na který dohlédneme, to vypadá, že moudrý i hovadný jednostejně umírají a nikomu není dáno nevidět porušení. Ale paradoxně i na tom cípku ledovce je poměrně zřetelně poznat, zda Plán a Architekt jsou anebo nejsou. A to je naše první a zásadní „volba“ mezi životem a smrtí. Životem k žití anebo smrtí zaživa. A od té se pak odvíjí zbytek. Protože paní příroda nám káže podniknout vše pro „přežití“, zatímco Vznešený nám nabízí ten „život k žití“ ... Ačkoli živému psu je pořád lépe nežli mrtvému lvu, neboť živí vědí, že musí umřít, a mrtví pak nevědí nic. Ale paradoxně někde docela uvnitř sami velice dobře cítíme, co je víc. Zda přežít za jakoukoli cenu, i kdybychom se měli chovat jako hyeny, anebo „alespoň umřít jako člověk“. A obojí se dá stihnout ještě zaživa. Bez ohledu na vzkříšení.

(psáno pro: www.shekel.cz

Autor: Jaroslav Achab Haidler | úterý 26.4.2011 15:40 | karma článku: 6.68 | přečteno: 1456x


Další články blogera

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Test jak víno

Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...

12.5.2016 v 22:14 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Zrady zvon

Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.

11.5.2016 v 1:49 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 917 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Legrační nebo nebezpečný ?

Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,

24.2.2016 v 23:54 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 1915 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Čtyři druhy modlitby - čtyři stupně velikosti lidství

Žel, lidé promrhávají svůj život bez ohledu na to, že dosáhli bohatství, slávy, společenského ocenění, nebo čehokoliv jiného.

24.9.2018 v 13:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Fuchs

98letá stařenka obvinila 99letého penzistu. Před 93 lety ji proti její vůli políbil!

Že má kampaň Me Too opravdu velký smysl a jak moc je důležitá, to dokazuje nejnovější případ z amerického města Lincoln, ležícího v centrální části USA, ve státě Nebraska.

24.9.2018 v 13:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Milan Slanina

Chci do nižší úrovně ...

Takzvaně produchovnělí člověci stále apelují na potřebu přechodu do vyšší dimenze bytí, nebotakněco. Prý se čas nebo něco jiného nachýlilo a je nutné se tím zabývat a oni jsou tu povolaní, aby nás tam dovedli,

24.9.2018 v 12:11 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jana Slaninová

Škotelník školou povinný aneb Jak do školy v šestapadesáti

Že se denně pohybuje po škole a činí jí dobře, je jednou jisté. Ovšem... Teď je učeň na prvním stupni. Ne, není to „fejk ňús“. „Jste učni a nemáte žádná práva.“ dozvěděl se v šestapadesáti letech muž můj.

24.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 510 | Diskuse

Robert Kotál

Povolené odbočování na červenou?

Ministr dopravy Daniel Ťok zvažuje povolené odbočování na červenou, problesklo před pár dny médii. Lehce mne to zaráží.

24.9.2018 v 8:27 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1670
Poznáme se asi hlavně podle toho, co za náma zůstane. Moji koně : divadlo, překlad, jidiškajt, hebrejština a krásný židovský hřbitovy




Najdete na iDNES.cz