Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přizpůsobiví

16. 09. 2011 16:16:24
Víte ono bylo fuck (a dodnes z hlediska Nebes také fuck je!), zda do dřevěného železničního vozu určeného buď pro maximálně šest kusů dobytka anebo 140 lidských bytostí nastupoval žid, příslušník mojžíšského vyznání, Izraelita, židák anebo žido-bolševik.. Všechno to byly jen víc či méně „kulantní“ varianty téhož. Nicméně nějaký společný kořen měly. A žel i společný osud. Na označení vážně nikomu moc nefrčelo.

Stejně tak je celkem jedno, říkáme-li Rom, cigán, cikorka, pigoš anebo Tmavočech. Ono jde víc o pohnutku, s jakou to které slovo vyslovujeme. Nicméně současný totálně ulítlý termín „nepřizpůsobivý“, který (jak vidíme dnes a denně) se pomalu a jistě stává novodobou a možná tisíckrát horší „šesticípkou“, je v podstatě naprostá blbost. Protože nepřizpůsobiví nejsou nepřizpůsobiví. Naopak – jsou naprosto přizpůsobiví. Stejně jako se my všichni ostatní, co mlčíme, přizpůsobujeme už dvacet let neo-normalizace všem evidentním svinstvům, které ti skuteční nepřizpůsobiví páchají. Maximálně jen pokrčíme rameny, necháme se demotivovat anebo kvůli rodině, klidu v zaměstnání anebo své vlastní vydíratelnosti držím hubu i krok. Cikáni se přizpůsobili i tomu, jak jim vrchnost podmínky nastavila. Co na ně řve gadžo nejčastěji? „Cikáni do práce!“ – Ale práci jim nedá. (Bodejť, když brzo přijde dokonce i o tu svou!) Nevím, jestli to na ně řvou i nějací židé, ale neměli by. Tóra nás učí jinak: Jestliže by zchudl bratr tvůj ... také příchozí i podruh (!!) najdou u tebe živobytí ... (lv 25:35). Součástí této micvy je také dodatek: chovej respekt k Nebesům, aby tvůj bratr mohl díky tobě najít živobytí ... (verš 36). Pokyn, který nám velí všemožně podporovat také své bližní a poskytnout jim prostředky anebo půjčku, vzít je za společníky ve vlastním podnikání, sehnat jim práci apod. – jen aby nebyli odkázáni na druhé (rozuměj = na almužny). Ale i kdyby židé „jen“ mlčeli, je na pováženou, že se neohradí jiným způsobem. Což dosud nijak hlasitě neudělali. Ale – kašleme na hlasitá prohlášení, důležité, jestli alespoň konají. Něco!! Vždyť nezapomínejme, že i žid byl tulákem a běžencem, příchozím a pohostinnu v zemi Micrajim.

Oni se musí jako menšina přizpůsobovat tlaku tohoto politicky korektního svinstva ještě daleko více. Jsou jiní, jsou zanedbaní, jsou v menšině – tam se kriminalita zabydluje daleko rychleji – a jsou nežádaní. Ale za to nemohou. Což ale pochopitelně víte.

Rychle, velmi rychle se také přizpůsobili tomu, co jim okolnosti nabízejí. Bordelu v systému dávek, dobrovolným zvláštním školám, klídečku, protože polda tam radši nezajde i gádžovské vyčůranosti při výkupu kradeného. Neomlouvám je. I přizpůsobivost vede nakonec k označení hvězdou, nálepkou anebo terčem.

Co ale považuji za velice nebezpečné (a přesně takhle se narodily nakonec ty dobytčátky) je naše pošetilá slepota. Krátkozrakost nás naštvaných na ty skutečné nepřizpůsobivé, která nás žene do toho nejprimitivnějšího davu, který za nás „jakoby“ vykřičí i naši nespokojenost. Žel na blbou adresu. Šluknovské události jasně dokazují, že je davu stejně milé, řvát na černo-oděnce, jako na ty, kdo se v„domácím vězení“ trvajícím už zhruba několik týdnů třesou nejistotou, protože dav je vždycky sviňa. Ester tam byla, mohla by vám vyprávět. O biblickém pokynu Nepostoupíš po množství ke zlému, jsem se již zmiňoval a ještě se k němu rád vrátím, dnes se budu přidržím spíš těch dobytčáků.

Víte, ačkoli bylo celkem fuk, jestli do vozu nastupuje žid anebo Izraelita, pigoš anebo Rom, těm z „druhé“ té uniformované strany, co alespoň dílem zůstali lidmi a navzdory davu si v sobě zachovali jakousi „jiskru Nebes“, těm bylo bez ohledu na „označení“ nákladu přeci jen maličko žinantní, chovat se k těm, které do dobytčáků nakládali, jako dobytkové. A tak musel pomoci stát. Tenkrát nikoli tiše asistovanou volební kampaní a velkohubými prohlášeními prezidentů o tvrdém a razantním zákroku (protože tu totiž ve skutečnosti máme doslova na spadnutí nikoli černo-bílý konflikt, ale spíš nedávné britské bouře – taky ovlivněné chybami nepřizpůsobivých mocných !!). Tenkrát se na to muselo nařízením: „a) Vzhledem k tomu, že materiál po naložení vykazuje známky neklidu, nařizujeme konstruovat transportní vozy tak, aby jejich dveře byly uzamykatelné zvenčí a zpevněné natolik, aby tlaku materiálu dokázaly odolat. b) vzhledem k tomu, že přepravovaný materiál jeví tendence orientovat se během přepravy, je daleko výhodnější pro jeho zklidnění, aby transportní vozy byly bez jakýchkoli otvorů tuto orientaci umožňující. Včetně případných škvír, vypadlých suků apod. c) vzhledem k tomu, že ze strategického hlediska nemá přepravovaný materiál příliš vysokou prioritu, nelze zaručit, že si transport vyžádá nepřiměřeně dlouhý časový úsek a nebude lze zamezit znečištění podlah transportních vozů., doporučuje upravit vozy tak, aby po vyložení materiálu bylo možno jejich podlahu snadno a rychle opláchnout proudem studené vody...

Černý, bílý, žid anebo cikán. Vždycky ale jedinec. A podle tóry celý jeden vesmír. Někdy plný altruismu, jindy plný zla, protože to i to tvoří Panovník a je to tím pádem v každém z nás jak v koze. Jenom ta volba, že které půlky stromu Poznání se nakrmíme, je nám svěřena do soukromé péče. Odpovědnost za správnost volby (a tím i za svou budoucnost) nese jedinec. Jedinečný, tak jako je Jediný a Jedinečný i onen Sladký požehnaný. Jedinec. Žádný materiál, žádný „nepřizpůsobivý“. Člověk.

Riotům, tahanicím a hlučení davu na Šluknovsku a nejspíš brzičko i jinde po republice tohle psaní určitě nezabrání. Aktivisté se budou aktivovat, dav se bude aktivizovat, což jenom potěší ty skutečné nepřizpůsobivé. Přitom naprosto ideální by bylo, kdyby se lidi přestali chovat jako materiál a za křiku hesla: „Černá bílá, jedna síla“ šli všichni bubnovat před vládu. Tedy pokud v nich ještě zbylo trochu člověčiny. A bubnovat tam nejen proti cigošům, ale za alespoň částečný a důstojnější návrat člověčiny do duší materialistického „materiálu“. Což ale bez morálky dost dobře nejde...

(psáno pro www.shekel.cz)

Autor: Jaroslav Achab Haidler | pátek 16.9.2011 16:16 | karma článku: 17.87 | přečteno: 1355x


Další články blogera

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Test jak víno

Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...

12.5.2016 v 22:14 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Zrady zvon

Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.

11.5.2016 v 1:49 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 917 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Legrační nebo nebezpečný ?

Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,

24.2.2016 v 23:54 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 1915 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

ján sliacky

50 sirotků (tak trochu kupecký pohled)

Hýbe blogem, médii. Nechávalo mě to chladným, jako všechna tzv. aktuální rádoby politicka témata (i když tady jde o konkrétní lidi...).

24.9.2018 v 12:33 | Karma článku: 5.51 | Přečteno: 272 |

Vladimír Kroupa

Jožo, zvaný Džegy, odešel…

Pamatuju si ho docela dobře, menší, šlachovitej kluk, s úsměvem tak širokým, jako by mu kušnu někdo natrhnul. Byli jsme vedle sebe hodně dní a nocí, společně s dalšími kluky jsme prožívali něco, co by se dalo nazvat předpeklí...

24.9.2018 v 10:56 | Karma článku: 16.48 | Přečteno: 665 | Diskuse

Milena Zelenková

Mzdy a jejich záhady

Zdá se vám divné, když nově nastupující zaměstnanec dostane mzdu o několik tisíc vyšší než, ti kteří na tom samém místě pracují roky? K tomu nepočítaně bonusů, včetně náborového příspěvku? Zatímco ten stávající ostrouhá. Proč?

24.9.2018 v 8:30 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 694 | Diskuse

Martin Faltýn

Starosti při ranní kávě

Ale číst to můžete třeba při večeři... nebo ke svačině nebo taky vůbec ne. Ale: také probíráte ráno důležité starosti, co vás jako spolužijící osoby či rodinu trápí nejvíc? Jako třeba u nás dnes ráno.

24.9.2018 v 8:08 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 191 | Diskuse

Barbora Veselá

Cirkus jménem GDPR

Hádanka. Jak na školkové nástěnce se dvaceti výkresy najdete výtvor vašeho potomka? Podle jména. To je přece jasný. Až na to, že na nich dneska už žádná jména nenajdete... nebo aspoň ne zepředu.

24.9.2018 v 7:00 | Karma článku: 38.55 | Přečteno: 2733 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1670
Poznáme se asi hlavně podle toho, co za náma zůstane. Moji koně : divadlo, překlad, jidiškajt, hebrejština a krásný židovský hřbitovy




Najdete na iDNES.cz