Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zachraňte papeže

23. 09. 2011 14:29:50
Atentáty na papeže hrozily vždy. Některých pokusů jsme byli dokonce i svědky. Málokdy se ale stává, že by se o atentát pokoušel sám vrchní velitel církve. Atentát na papeže samotným papežem je technicky víceméně vyloučen, protože sebevraždu nedoporučuje ani judaismus. Katolický svět ji snad dokonce i zakazuje. Papežové tudíž mohou spáchat jen atentát jediný. Na celou církev.

Bývalý inkvizitor pan Ratzinger, dnes Benedikt XVI. to ale dokázal. Přímo ve svém kázání sedmdesáti tisícům duší shromážděných na olympijském stadionu v Berlíně.

A to, prosím, na pokus navrátit 180 tisíc německých oveček zpátky do svého lůna, respektive zpátky k vinnému kmeni (což byl biblický obraz, který si papež pro svoji promluvu na stadionu vybral) neváhala církev obětovat okolo třiceti milionů EUR. Dost slušná částka. Ale srovnatelná s jinými „státními“ návštěvami. Něco se jí možná vrátí prodejem robertkům podobných upomínkových svíčiček, (mohly by být dobrou svítící pomůckou pro předškoláky při výuce, jak se nasazuje kondom), ale teď po papežově „atentátu“ budou ztráty pravděpodobně asi ještě daleko vyšší.

Nikoho příliš nepřekvapilo, proč Benedikt XVI. míří právě domů do Němec. Laxnost a pokrytectví katolické hierarchie v souvislosti s pedofilií provozovanou na katolických učilištích je patrně ve fiskálních výsledcích „Matky církve“ asi přeci jen znát. Proto také jeho „kázání“ na téma vinného kmene z Janova evangelia! Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, jedině ten ponese ovoce mnohé.. (Jn 15:5) Poučení (anebo varování?) sofistikovaně podpořené odskokem do Skutků k okamžiku, kdy údajný zakladatel katolické teologie Šaul z Tarsu dostává od „vinného kmene“ kartáč za to, že pronásleduje prvotní církev: Proč pronásleduješ mne? (Sk 9:4)

Bylo-li oněch 70 tisíc duší naslouchajících tam na stadionu skutečně věrnými údy Církve, pak vzkazu Kongregace pro nauku víry (jak si legitimní následnice na uvolněný trůn bývalé inkvizice dnes říká) nemohli nerozumět. „Neotírej se o církev, protože se tím otíráš o Ježíše. Neodkrajuj se od církve a nevystupuj z církve, protože se odkrojíš od vinného kmene a neponeseš ovoce mnohé“. Byli-li mezi nimi ale i ti, kdo ještě doufali, že Matka církev najde jakési zbytky morálky, vzpomene si na to, že odpuštění vyžaduje vyznání vin a ne zametání pod koberec, že si každý daleko více váží bezbranného ale upřímného kajícníka, než viníka, jehož vina se nepojmenuje, vždyť tak to snad (alespoň pokud nejsou písemné evangelijní prameny podvrhem) učil i sám papežem citovaný „vinný kmen“, byli-li tam ti, kdo doufali, že to papež pochopil a nebude se vyhýbat odpovědnosti, když chce učit a poučovat svět – pak se asi hned pod Agnus Dei připadli k těm dvaceti tisícům nespokojených, co protestovali hned u stadionu. A kdoví kolika tisícům dalších, kterým se do Berlína nechtělo, ale nabroušení jsou taky pěkně.

Ale to, co nejvyšší představitel církve, jejíž skandály zasáhly i ji saamotnou velice citlivě, do Německa přinesl, nebyla křesťanská mise pokory a návratu ztracených otců. Bylo to jen prelátovo hartusení na ty, kdo by snad ještě také zachtěli lůno důstojné 2000 let stařičké dámy opustit jenom proto, že mají v sobě cosi jako už dávno přežité a tolik nepragmatické křesťanské ideály o odpuštění a pravdě. „Já jsem cesta, pravda a život“ říkal (údajně) náměstkův Pán, „Podniknu cestu, pravdu jim neřeknu a snad přežijeme“ – tlumočil v Berlíně (ne politikům, ale věřícím!!) slova evangelia: Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten ponese ovoce mnohé.. jeho náměstek.

V projevu zazněla jen jediná hodně opatrnická narážka na to, nač všichni čekali. Na vyjádření zřetelného postoje, na konečné odmítnutí církevního klientelismu v rámci troj-hříchu: oplzlosti, modloslužby a vraždy.

Oplzlost, myslím, rozebírat netřeba. Ať si spí, kdo chce a s kým chce, ale musí to chtít oba dobrovolně a i sexualita má své tórou jasně stanovené limity. Pokud ale cosi jako „služebník nebes“ zneužije své autority (ať už učitelské anebo duchovenské) aby si otřel parůžek, je to už nejen smilník ale navíc rouhač a modloslužebník, který bere Jméno nebes zatraceně nadarmo. A pokud takového „služebníka nebes“ ještě pardonujeme, schováme a přikryjeme, ne před hněvem pošetilých, ale aby nablýskaná kapota církevní stavby neutrpěla šrámeček, jedná se o tuplovanou modloslužbu – protože tady se najednou slouží věcem ze dřeva a kamene, rozhodně ne Nebesům. Jemné i hrubší sexuální násilí na nezletilých je vždycky symbolická vražda. Protože ocenit takto poskytovanou pedagogicko-pastýřskou péči dokážou ocenit podle statistik asi jen čtyři procenta zneužívaných. A to ještě kdoví jestli! Zjištění, že se nemám kam odvolat, že vinen není viník, ale vlastně já, protože „pronásledují vinný kmen“, takové poznání dokáže zabít ještě spolehlivěji než násilí.

Přesto se Berlín a s ním i zbytek světa novozákonní kajícné pokory nedočkal. Jen obludného nepříliš odvážného pokusu o výmluvu, že církev, matička rybářka, do svých sítí nabírá ryby dobré i špatné.

Jistě, ryby si nevybereš. Ryby nevyrábí církev, ale Nebesa. To je přirozené. Ale právě tady, touhle „ochmatikou“ atentátníkova bobma explodovala: „Nojo, když to tedy matka Rybářka o sobě sama ví, proč to taky docela po rybářsku nepřizná? Ono by jí neubylo, protože jinak o ten vinný kmen i s jeho kalkulujícími ratolestmi příliš zájmu nebude..“

Po ovocích jejich poznáte je – opsal Ježíš ze starších spisků. Rádo se to učí i v církvi rybaříků. Ale na jabléčka, která za třicet milionů eur docestovala z Vatikánu do Berlína, by se pramáti Rachel asi ukecat nedala. Popřejme panu Ratzingerovi v kostýmu Benedikta XVI. více odvahy k pravdě alespoň po zbytek jeho německé mise i po zbytek jeho cesty po kobercích víry. Amen.

(psáno pro www.shekel.cz )

Autor: Jaroslav Achab Haidler | pátek 23.9.2011 14:29 | karma článku: 10.27 | přečteno: 1041x


Další články blogera

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 419 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Test jak víno

Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...

12.5.2016 v 22:14 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Zrady zvon

Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.

11.5.2016 v 1:49 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 913 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Legrační nebo nebezpečný ?

Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,

24.2.2016 v 23:54 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jitka Volfová

Bydlet s Alzheimerem? Osoba je to dostatečně blízká, ale nepostará se

Pečovat o člověka s Alzheimerem (nebo jinou vážnou nemocí) je vyčerpávající a alespoň na chvilku z toho kolotoče vypadnout a nabrat nové síly skoro nemožné. Jak se k tomu staví stát?

23.5.2018 v 16:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Šárka Bayerová

Když ještě na Machu Picchu skoro nikdo nejezdil

Tak jsem tam byla já. Tři dny jsme bydleli přímo sto metrů od veleslavných ruin v luxusnim hotelu. Na tu dobu, jelikož tehdy byly zcela jiné standardy....

23.5.2018 v 16:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Jan Ziegler

Vzpomínka na statečnou Milenu Jesenskou

Děkuji České televize za včera na ČT2 odvysílaný hraný dokument Kolem Mileny Jesenské, který připomněl mimořádné životní osudy této odvážné ženy. Týrali ji komunisté, a nakonec zemřela v nacistickém koncentráku.

23.5.2018 v 16:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

František Mikeš

Odpovědnost za vlastní jednání je přednost ne slabost.

Ten, komu je svěřena správa státu si musí být vědom, že svým konkrétním jednáním nebo výroky nastavuje úroveň chování ve společnosti. Dodržování psaných i nepsaných pravidel chování pak ukazuje na kulturní úroveň dané společnosti

23.5.2018 v 15:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Milan Slatinský

Český chamtivec u moci si může dělat u nás, co se mu zlíbí.

Kde otrlí chamtivci vládnou, šíří se za nimi příšerný smrad. Zápach zkažených antisociálů, jejichž hlavou bývá často psychopat.

23.5.2018 v 15:33 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1668
Poznáme se asi hlavně podle toho, co za náma zůstane. Moji koně : divadlo, překlad, jidiškajt, hebrejština a krásný židovský hřbitovy




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.