Gesta a činy

Nekomentuji. Protože jestliže Spojené státy splní to, co slíbily všem, kdo směli vykonat „gesto“, nelze ještě cokoli komentovat.

. Státy mají jako stálý člen právo veta, takže Palestina pořád ještě není členem OSN, ačkoli podle hlasování UNESCO - 40:18 to vypadá, že tato kdysi renomovaná organizace chce mít nejen vztah k dětem,  vědě a kultuře, ale zároveň touží prozíravě naznačit, že  „education, science and culture“ prostě panují nadnárodně a jsou možná tím jediným, co může humanizovat i teroristu.

Je to od ní o to statečnější, protože kvůli vzácným památkám, které hodlá UNSECO chránit v okolí Hebronu a Bejt-lechem, je ochotno oželet čtvrtinu svých dotací a ostatní památky chránit jen verbálně, jak už to ostatně dělá dlouhou dobu. (Mimochodem náš Karlův most proti vandalům pražského magistrátu, ani Lázně Kyselka proti bublinkářské lobby nejen že zachránit nedokáže, ale dokonce je ani nehodlá podpořit!!). Je taky maličko proti logice věci, že by v Izraeli nebyly pražádné památky, které si ochranu před raketami Kassám taky zaslouží …

Ale čemu se divit. Svět se zrychluje a stárne. A již od oněch dob, kdy se Jásir Arafat anebo „tři dny“ instalovaný pan Obama stali nositeli Nobelových cen za mír (!!), jsme stále jen častěji a zřetelněji svědky toho, že žádná evoluce neexistuje. Probíhá tu jen postupná degenerace.  Degenerace hodnot. A to takového švungu, jak rychle degeneruje a okorává B*h v nás uvnitř, tj. morálka. (A opět  zřetelný příklad z našeho domova, kdy si fašistickou stranu zakládající dosluhující zapisovač z Hradu nestydatě bere za rukojmí – a za své budoucí kléro-fašistické kamarády – všechny církve, které jsou ochotné a schopné poklonkovat moci zrovinka v den, kdy si připomínáme trosky vlastní státnosti!!) Chová-li se pragmaticky Ochlazovač anebo  prestižní „jury“ okolo Nobela, proč by se stejně nemělo chovat UNESCO a také občan?

Teprve čas přinese odpověď, zda toto prozatím jen „gesto“ přinese také své ovoce. Rozhoduje, jak už zhruba několik tisíciletí spolehlivě víme, vždycky jen čin. Ovšem takový, který stojí na logice a mravnosti. A co je krásně paradoxní -  i vstřícné gesto je čin. A akce vyvolává reakci, takže prozatím jsme jenom svědky, že  saudský princ (pravda s Gazou nemá zhola nic společného) nabízí dobrovolníkům milion dolarů za únos vojáka nepřátelské strany. Taky gesto. Hodné princátka…

Nejzajímavějšími body na další cestě k ochraně památek v Betlému, k vědeckému výzkumu v Gaze a kulturním festivalům na Golanech budou ale právě ty okamžiky, kdy se vstřícné gesto UNESCO začne měnit v činy. Nejen činy spojených národů, ale i činy žadatele.

Zda to je to ze strany pokryteckého společenství skutečně první krůček k přijetí Palestiny do OSN, anebo jen prázdné gesto, protože ve finále se tak jako tak počítá s vetováním ze strany USA. Takže vlk se nažere a koza zůstane stále ještě jen polo-státním útvarem. Navíc zhusta teroristickým.  Ale bylo lépe se „nějak“ projevit, aby byl pak na chvilku pokoj.  A zajímá mne také, zda se UNESCO bude nadále věnovat svému hlavnímu poslání (protože *cedaka vytrhuje ze smrti, ale politikaření je smrtí za živa). Zda důsledně naplní to, k čemu se deklarovalo. Tj. kultura, vzdělání a věda široko po celé kouli. Bez rozdílu.

A hlavně, ať už to s Palestinou skončí jakkoli a jakýkoli postoj k tomu (zcela subjektivně zaujmeme my, pro- i protinaladění), přijde taky na to, zdali si ten propastný rozdíl mezi gestem a činem uvědomíme sami a někde uvnitř. A zdali pak naše následné činy nebudou jen politicky korektními gesty. Tak je tedy Palestina členem UNESCO. Ostatně proč ne?! Vždyť sošku Molocha, Oskara, Českého lva či Nobela může dostat kdokoli. A  rovněž členství kdekoli a v kterékoli partičce je dneska  taky dost na bačkoru. Podívejte se na Řecko a premiérku Radičovou …  Soška i členství jsou sice tu a tam i docela šikovná věcička, pokud je ale celý spolek postavený na úsměvu anebo výsměchu, svoji hodnotu razantně ztrácejí. Nicméně klanět se jim  (ať obdivně či vztekle, tj. přeceňovat jejich význam) – je ovšem modloslužba …