(Jinak ale gambleři, skořápkáři a provozovatelé heren na růžích ustláno neměli. Jednak už po samotné logice. Protože, aby někdo vyhrál svoje „bingo“, musí být jiný „okraden“...)
Ačkoli se Chanuka 5772 (přesvícená nejen řetězy a modifikovanými hvězdicemi státní santa-klausurní laskavosti pompézně problikávající uprostřed státem přehlížené inverze, ale také pološíleným svitem našich vlastních světel - v myslivecké hatnýrce: ´zraků´ vypoulených chvatem tzv. předvánočního shonu) rozzáří teprve za měsíc, přesně 20. prosince 2011, jedno téměř chanukové téma je aktuální právě už v těchto dnech.Totiž gambling, hazard a výnosy z něj.
Nechci teď rozvláčně hledat skutečné cesty a zdůvodnění, jak se chanukový gambling (byť jen o čokoládový nebo pětníkový chanuka-gelt) do tradice vpašoval. Beztak bych asi nebyl příliš úspěšný, protože při určitých mlhách okolo tohoto svátku, je pak poměrně složité věřit „omluvence“, že v dobách pronásledování makabejských povstalců se běžné (tj. méně statečné) domácnosti předstíraným hazardem snažily „svést“ helénistické utlačovatele ke hře, a tím odvrátit domovní prohlídku, která by nutně vedla k nežádoucímu odhalení partyzánů.
Spíš si přiznejme, že člověk je hravý, a hra patří jak ke všednímu dni tak i k svátkům. Jinak by totiž tradice neřešila (o mnoho století dříve než poplašené pokerové svazy dneška), jaký je rozdíl mezi vědomostní hrou a hazardem. Do té míry že například Šiltej ha-giborim (komentující talmudické pasáže k Er 35b) již ve středověku důsledně rozlišují: gambling je porušením šabatu, ale vědomostní hry (včetně šachu a tedy i pokru) se hrát mohou.
Jinak ale gambleři, skořápkáři a provozovatelé heren na růžích ustláno neměli. Jednak už po samotné logice. Vždyť, kdo slibuje zisk na automatu, v hazardu nebo v loterii, je v podstatě zloděj a lhář. Protože, aby někdo vyhrál svoje „bingo“, musí být jiný „okraden“. Profesionální provozovatelé heren, ale také „nemocní“ gamblingem, bývali odsuzování ke klatbě anebo bičování, někdy jim bývala odepřena čest být vyvoláni k tóře anebo možnost uspořádat si svatbu před synagogou, štítila se jich i pohřební bratrstva. Ten, jemuž byl hazard řemeslem, nesměl svědčit u židovských soudů (jakožto notorický podvodník, který pro své trvalé obelhávání všech okolo naprosto ztratil jakoukoli kredibilitu). A naopak notorický gambler destruující celou rodinu byl i v židovském prostředí přítomný a známý již ve středověku.
U tohoto postižení už ale nešlo o radost ze hry, u níž podle Šiltej ha-giborim rozhoduje, zda je hazardní anebo „jenom o peníze“ – tedy vědomostní. Tady už šlo o hodiny a hodiny času, které mohly být věnovány „dělání tóry“, tedy o obrovský dluh nejen finanční ale také o dluh vůči harmonii tohoto světa a ztrátu odměny v budoucím. Krom toho zbídačelý gambler se jako „sociálka“ stával přítěží celé občině, okrádal také svoji rodinu a děti, na jejichž studium a jejich důkladnou přípravu na „dělání tóry“ mohly být tyto prostředky věnovány. Encyklopedie věnující se studiu židovských písemností ze středověku dokládají dokonce i případy, kdy ženy kvůli domácímu násilí a gamblingu – resp. gamblingu a s ním spojenému domácímu násilí - žádají o „lístek rozluční“ .. Proto tak tvrdá varování a poměrně tvrdé tresty.
Co je naopak nesmírně pozoruhodné a opět o mnoho století přede dneškem: Pokud se dal některý z provozovatelů na pokání, první co bylo nutno udělat, uhradit ztráty všem „okradeným“, a pokud postižení nebyli k dohledání, musel zisk připadnout na charitativní účely. (Vida jak zředěné odvary z tóry se pokoušejí vařit všechny tzv. moderní a demokratické zákoníky).
Už jsme skoro doma, ale ještě předtím musím znovu připomenout, že kdokoli dává lehkomyslně nějakému zloději příležitost, je de facto spoluviníkem, ne-li na krádeži samotné, tak přinejmenším jako ten, kdo surově porušuje pokyn: Nepoložíš úrazu před slepého … (lv 19:14) – tj. nedávej svému bližnímu příležitost, aby klopýtnul…
A teprve nyní jsme skutečně doma. Každý z těch, kdo chodí po zemi (jak říkává tradice) určitě zaznamenal, jak dlouho se tady vede diskuze (spíš tedy mlčení a mlžení) okolo daně z hazardu. A když už je situace ve zkoaleném státě natolik neudržitelná, že je třeba davu něco málo „dobré vůle“ předhodit, začne se předstírat, že se v tomto ohledu konečně cosi začíná dít. A v tu ránu je tu najednou na talíři handrkovačka (ne nepodobná nedůstojným úlitbám kvůli církevnímu majetku), kdo si kolik nechá. A kolik procent. Zda obce, které na to doplácejí nejvíc a nic z hazardu nemají (ačkoli by podle tóry měly inkasovat do charitativní pokladny co nejvíce, a majitele heren neoddávat :o) A koli si shrábne stát anebo dokonce všechny ty lotynky a sazky. A že se jim nakonec nějaké to mlčné, tučné anebo všimné prosadí, to je možná na zvracení, ale jen ke zvracení nad nestydatostí vlády.
S hazardem bychom neměli hazardovat především my sami. Čímž tady nechci poskytovat nějaké moralitky tomu, kdo na své „bingo“ věří, koho gambling přitahuje anebo mu již propadl,. Já spíš mířím na nás –„čisté“ a nad herní automaty povznesené občánky. Vždyť gambling je tu už zlatého věku helénismu (jinak by se nevpašoval do povídání anebo povídaček o Chanuka), je odsouzeníhodný a tórou resp. tradicí odsuzovaný. Tradicí drsně a neskutečně, tórou – alespoň podle midraše Šocher tov také, neboť verš: V jejichž rukou je nešlechetnost a pravice jejich vzátků plná (ps 26:10) se prý vztahuje přímo na gambling. Hazardu s hazardem se dopouštíme svým mlčením. Přesně podle biblického varování: Nepoložíš úrazu před slepého …
Chtějme přesné a transparentní účty o výnosech z hazardu. Bez ohledu, který kořistník se svého lupu zmocní. Chtějme je od vlády, od obcí i od provozovatelů. Natolik transparentní, aby byli známi také konkrétní „obdarovaní“. Nechceš přiznat? Neprovozuj! Ale pokud provozuješ, tak podle pravidel. Aby byla kontrola, odcházejí-li ty deklarované daně skutečně na charitu, „dělání tóry“ a gmilut chasadim. Anebo kamsi do Hušákovic. Protože budeme-li mlčet, neseme vinu. Jsme to totiž my, kdo dovoluje vládě lhát, lumpům krást a gamblerům gamblit …
(psáno pro server www.shekel.cz )
