Babišovy polopřímky

Pan Babiš „nedělá“ do kofoly nýbrž do řepky. Ale ono to vyjde venkoncem nastejno. Protože jak kanistr řepného oleje tak i sklenici lze vidět z dvojího úhlu. Poloprázdnou, anebo poloplnou.

Po objevu další vánoční komety s hoooodně mohutným chvostem teď neosvobozený „národ“ pochopitelně očekává především, zda se panu zakladateli BANG-bangu (Babišova nového politického gangu)  podaří dokázat, že si i Hrad (donedávna specializovaný spíš na drobné krádeže a potíže u turniketů) také objednává patřičné provize nabízením všimného, tak jak to dělají všichni  autentičtí ministři okolo stále virtuálnějšího Nečase. To by bylo sousto!!

Zároveň nám ale ( v hrůze, že o skandál přijdeme) připadá ve všeobecném ovzduší nedůvěry a paranoi maličko kách, když někdo na jedna ústa prohlásí: „Mám důkazy, zkoušeli to, ale nemám důkazy, nicméně mám svědky…“, Nicméně bez ohledu na toto logiku postrádající tvrzení to zděšení a nervozita, která kanula z pána, který se podepisuje zrcadlově na sklo ve svých Otázkách, byla  spolehlivě svědkem nejvěrohodnějším. Babiš nebezpečný je.

A tak se obratem dovídáme, že ač miliardář, taky se topí v dluzích, že je to všechno jenom řeč čísel atd. atp. Že má sám  máslo na hlavě, a že si nahrabal přesně na tom systému, který teď chce bourat.

Vykašleme se, prosím, na chvilku na řeč čísel. Naslouchejme pozorně logice. A tzv. „slovnímu plevelu“, který padá z každého z nás. Tedy i z rozhorleného pana Babiše  posedávajícího pod palbou bohorovně nervózního Václava Moravce. Panu Babišovi několikrát ujelo „Bárta, Bárta, Bárta, čo, som  já nějaký Bárta?“ A jsme doma. U té poloplnosti.

Obrovským přínosem fenomenu Babiš je totiž skutečnost, že pan podnikající zuří na jiného pana podnikajícího, a to natolik, že je ochoten také utrousit nějaké to slůvko anebo náznak o tom, že „autentičtí“ jsou jen a jen loutkami. Sice nenažranými a nebezpečnými, ale jen loutkami. Ergo – že bychom si už konečně měli uvědomit, že není partaj, která by nebyla už od  propuknutí (v těchto dnech tak sentimentálně opěvaného) převratu ničím jiným než podnikatelským „subjektem“.

(Taky jsem si byl poplakat a zapálit dušičkovou svíčičku na hrobě morálky, pouštěli nám tam jakýsi vzpomínkový dokument, ve kterém přizdisráček Saša Vondra v džísce a lidovým tónem vítal listopado-sametové osobnosti. (Aby pak o pár let později prošustroval armádu a za jedno Prompopro odpoledně vyhodil půl miliardy!!) Zkrátka smiřme se s tím. Partaje jsou podniky. Jen s tím rozdílem, že ostatní podniky ze svých daní tolik neživíme, partaje fest. A všelijak.)

Proto ta cílená snaha udělat z Babiše většího trdla, než jakým případně je. Démonizovat jen jeho? Maximálním způsobem snížit jeho kredibilitu tím, co v České kotlině zabírá nejvíce – totiž závistí a drbem.

Vždyť ani on ani jen BANG zas tak nebezpeční nejsou. Prostě další politické s.r.óčko. Vždyť kdoví, jestli se nechystá také vznik nějaké autentické a nad ryzí zlato čisté partajky Jurodivých, jejímž hlavním programovým posláním bude foukání teplých vánků do řiti pána, kterého si „pomeranč“ nedokázal vážit. A také v Jelením příkopu se už určitě kypří záhonek nahnědlých růží, který se potom s patřičným jochovským dresingem nabídne uživatelům kotliny české k jídlu.

Je-li Babiš a jeho vznikající „politický podnik“ v něčem nebezpečný, tak jedině v tom, že mu asi během dalšího kola hry na občana, naletí všichni, kteří už toho mají dost, a mohli to dát najevo účelněji. Takhle zase jen  dají žetony „novému spasiteli“,  místo aby „manipulované konkursy na moc“ už jednou provždy definitivně bojkotovali buď nezájmem, anebo poskytnutím důvěry skutečně „občanským“ uskupením, za nimiž je kromě zdravého vzteku prozatím  vlastně jenom nula s otazníkem. A  tak všechno zůstane při starém.   Hra na „vůli lidu“ rychle skončí, všechno se zase nedůstojně „zkoalí“, abychom pak směli slyšet. „Vidíte vy volové, tohle je přece vaše vůle, takhle jste to zvolili..“

Přesto je výskyt pana Babiše sklínkou poloplnou. On nás sice nespasí (o to mu ani nejde, vždyť není žádný Bárta!), ale může nás poučit.  Minimálně o  dvou skutečnostech.

Že mne už nezajímá žádná partaj, protože chci především  znát, s kým a proč se pak  ta „moje“ dá  vlastně holportu. To může skončit tím, že propříště (pokud ovšem doba neosvíceného nevolnictví nepokročí k náhubkům, přídělovému systému informací a barokních daní) budemě přidělovat své žetony už jen  případným koalicím.

Anebo sáhneme po té v titulku deklarované „Babišově polopřímce“. Tedy po jakémsi poloplném pokusu o přímou demokracii. Kousek od nás je totiž občina Chlumec. Proslulá, protože s zadlužila, až málem upadla do konkursu. Tamní mají sice také zastupitelstvo, a tudíž participují na posametové demokracii parlamentní , ale když se má rozhodovat o něčem fakt kruciálním, bývají chlumecká zastupitelstva plná lidí, kteří do toho kafrají a kafrat chtějí. A zastupitelé pak jednají maličko pod tlakem těch, kdo mají o obecní věci (res publica) zájem diktovaný taky logikou a nejen autenticitou ministra a jeho kmotrů. A tohleto zjištění je darda do čeníšku stokrát silnější než fakt, že i Hrad intrikuje a hrabe. Vina je totiž na nás. Že se málo ptáme, a když nás vyfuckují arogancí polopravd, jdeme na pivo. Zabíjíme tím své lidské rozměry, a otrok není svobodný, i kdyby nakrásně za tu  „svobodu“ nakladl karafiáty na Národní třídě.

(psáno pro portál www.shekel.cz )