Litoměřický biskup odmítl restituce církevního majetku
Ústecký chrám Nanebevzetí panny Marie, jediný kostel s pořádně šikmou věží v naší republice, byl po desítky let kamenným svědkem giga-tunových nánosů cukrové vaty, která se během bohoslužeb linula z kazatelny. Není divu, že uprostřed „dravé doby“ plné Spielbergových triků a povinné likvidace zástupů padouchů jen proto, aby mohl být Bruce Willis za „mačo“, doby, kdy všechno dostáváme pod igelitem v Hypernově, se kostelík vyprazdňoval a vyprazdňoval. Jakoby ta radostná trpěla přemírou přeslazenosti a nedostatkem razance schopné oslovit „dnešek“. Na bohoslužby tak chodil jen ten, komu se stala církev zvykem (anebo zlozvykem?) již dobách mladosti jeho.
Pak se náhle objevil kněžík. Přemýšlel moderně, bez frází a cítil svoji službu jako poslání. Kostel se začal plnit. Dokonce i mladými lidmi, kolikrát i mimo matičku Církev, rozvinul se dialog. Evangelizační, mimocírkevní a dokonce i občanský.
Proč ne i občanský? Vždyť, kdo jiný než právě církevní oudové by měli skutečnost, že krást normální není, považovat za páteřní kost svého svědomí i duše. Je sice pravda, že ústecký kvazi-křesťan participující na vytunelování Aktivního parku zbožně usedá do lavic Červeného kostela, a například v Zábřeze plní nedělní bohoslužby celý klan Íčkařů, až se tetušky z Hané chvějí bázní a třesením, aby se kostelík pro to rouhání nepropadl hluboko do útrob země. Ale to neřešme. Na to je to pámbu,aby soudil, kdo mu sedí v klubovně. Právě proto, že po ovocích těch vysedávačů i těch kazatýlků poznávají nejen věřící a civilové, ale také andělé…
Co se nestalo. Padre Josef byl jednoho krásného raně podzimního dne převelen z Ústí na dědinu. Žádný div. Katolická církev je už od 4. století tohoto letopočtu více armádou než matkou Terezou, a tak holt pěšák musí poslechnout a jít, kam mu náčelník štábu přikáže. Oplakali jsme to, protože slibně se rozvíjející dialog o věcech božích a vlastně i evangelizace, jakoby uťal.
Není proto divu, že ve chvíli, kdy se jeho biskupská milost v nablýskané káře s prominentní sérií stejných číslic, dostavila do Ústí na jakousi „požehnanou“ akci, zazněl dotaz, který nás všechny pálil: „Vaše Eminence, proč je Padre Josef pryč? Co se stalo. Není to škoda?“ -- Po chvíli mlčení (proč hned myslet na rozpaky anebo nepřipravenost!!) se dozvídáme, že je to věc církevního tajemství.
Bác ho a bim. Vždycky jsem se domníval, že jediným církevním tajemstvím je tak akorát „tajemství víry“! (A i toto „tajemství“ mi připadá nefér, když je Velkej šéf tak zřetelnej, že v něho věřit netřeba a stačí mu jen důveřovat.!) Ale že by převelení jednoho kněze (shodou okolností poté, co začal nahlas a v občanských iniciativách tvrdit totéž co laikové, totiž že krást se nemá, když už je to na kazatelnách zahrnuto do souboru deseti římských číslic a mamuška Církev si to přivlastnila pod pojmem Desatero) bylo až takovým tajemstvím? Proč?
Sloup církve a kardinál Vlk prohlásil (taky shodou náhod v kontextu s restitucemi), že Církev je „především o společenství“. Proto ten majetek potřebuje. Protože jedině společenství předává občanské společnosti (ekumenicky a bez rozdílu vyznání) Ježíše. Pak ale páně biskupovo „společenské“ sdílení prostinké informace silně pokulhává nad pózou jeho kardinálního nadřízeného.
Říkal jsem si, že tady muselo dojít k nedorozumění. Litoměřický biskup navzdory bezpočtu svých pastýřských, manažerských a restitučních starostí určitě nezapomněl na další pokyn bible: „Vaše slovo budiž ano, ano – ne, ne. Hlavně žádné mlžení! To je, jako byste Mne zapírali.“ Vždyť kdyby neznal klíčové doktríny bible, asi by biskupem nebyl. A proto jsem našel webovky litoměřického biskupství a poprosil o dovysvětlení.
Už proto, že Církev po všech skandálech okolo nelegitimního sexu v sakristiích a biskupských gymnáziích (tajemně zametaných pod dosud nerestituované koberce) by měla počet svých „tajemství“ sakramentsky minimalizovat. Je Josefovo tajemství tak děsivé, že mne i biskup a nejen běžný magorátní úředník a na příkaz z Moravan musí před pravdou chránit? To má i episkopát pana Baxanta pocit, že každý „jedlý“ věřící a každý ve společenství dosud nevekřtěný jedinec musí být a priori debil, kterého je potřeba před pravdou chránit?
Odpověď ze sídla a duchovního srdce diecéze jako kdysi z KV KSČ. Nulová!!! Jen estébáka na mne soudruzi z biskupství zatím (snad) nenasadili. Zprvu mne to docela míchlo a „tajemství litoměřického biskupa“ mi ne a ne z hlavy. Pak jsem ale pochopil. „Po ovocích jejich poznáte je“. Ano to je to skutečné Baxantovo tajemství víry!!! Pan biskup je připraven k oběti vpravdě křesťanské. Aby matka Církev dostala od Veverek alespoň něco, celé litoměřické biskupství se restitucí ex-katolického majetku vzdává. Jsem dojat a hrdý, že mají špičky katolické církve v Čechách mezi sebou takové osobnosti…
Aby totiž zamezil jakýmkoli nedorozuměním, zbytečným dotazům a pomohl církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku alespoň maličko ke žlabu, předstírá pan biskup svoje tmářství a přitom je připraven přinést oběť. Chová se na oko jako komunista. Mocensky, tajemně a s pocitem vedoucí síly ve společnosti. Ne, že by takový byl, ale aby vytvořil dojem, že přinejmenším litoměřické biskupství dodnes zachovává status quo, který panoval za komančů. Ergo, tak jako tehdy, žádný církevní majetek neexistuje a tak ho také nikdo neřeší. Za takovou oběť ovšem Váš tah pěšcem a Vaše nepochopitelné mlčení, pane biskupe, rozhodně stojí. Halleluja ….
Jaroslav Achab Haidler
Trafikantův dotaz
Vážený pane purkmistře a páni konšelé města Děčína. Zbývá ještě týden do uzávěrky výběrového řízení na vpravdě velice lákavou trafiku, jejímiž jste podle svého pošetilého názoru „majiteli“ nikoli správci.
Jaroslav Achab Haidler
Alexandrijská Sluneta
Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka
Jaroslav Achab Haidler
Test jak víno
Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...
Jaroslav Achab Haidler
Zrady zvon
Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.
Jaroslav Achab Haidler
Legrační nebo nebezpečný ?
Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,
Jaroslav Achab Haidler
Odporný bordel polopravd
Ani bych snad nepsal, neb (čta komentáře pod článkem i na fejsu) mám jistotu, že čtenář moc dobře ví, co je to za chucpe-chlapa, ten náš pan ředitel Dostál. Ale lidi z Údu citovali i moje jméno, a tak se maličko ohradím.
Jaroslav Achab Haidler
Devatenáct schopných (Pokus o překlad)
Když politický kverulant a duchovní otec pro Čechy údajně typického modelu Švejka zakládal v roce 1911 v hospodě „U zlatého litru“ svoji Stranu mírného pokroku v mezích zákona, myslel to ten bejk původně jako džouk.
Jaroslav Achab Haidler
Trucdivadlo vyrábí
Nikdo sice přesně není schopen určit, co nedávno založená příspěvkovka vlastně dělá a čím je městu – tedy nám,kdo ji financujeme - prospěšná, jedno je ale zřejmé už dnes. Je to fabrika vyrábějící voly. Totiž voly ze svých vlastních zakladatelů.
Jaroslav Achab Haidler
Dvojčata
Já vím, že teď v září vás napadnou ta z Obchodního centra v New Yorku. A taky všechny teorie o jejich řízené destrukci a podobně. Já bych ale rád promluvil o panu Chovancovi. Možná i na půdorysu těch zaručených i „zaručených“ teorií.
Jaroslav Achab Haidler
Koně se také střílejí
Jestli všechno dobře klapne, tak Ústečáci brzičko dostanou svůj vlastní amulet. Přijde je to sice na zhruba 6 až 8 milionů (to podle toho, kolik peněz je potřeba vygenerovat pro potřeby divadla „velkého“), ale to je v tomto městě, kde primátor prodává mimina a jejich vítání podobným způsobem, úplně normální. Naši konšelé (protože nevěřím že i občan) zkrátka milují úplně zbytečné hračky.
Jaroslav Achab Haidler
Kdysi tloukli Angelu
Nevím, kdo na to ještě pamatuje, ale kdysi za onoho bájeslovného (tedy prý neexistujícího) totáče, se na otázku, proč není hajzlpapíru odpovídalo paradoxním: „Podívejte se, jak imperialista tluče Angelu Davisovou...“
Jaroslav Achab Haidler
Spálili jsme orloj
Ano je to tak. Ústecký Činoherák nejenže na poslední chvíli zdevastoval prostory, ve kterých chtěl dalších 42 let tvořit, ale poškodil i klimatizaci ústeckého operního domu a při ústupu Němců z Prahy v roce 1945 zapálil Staroměstskou radnici i její unikátní orloj. Nezbývá proto, než peníze, které byly občanům slíbeny na kulturu, investovat do majetku města.
Jaroslav Achab Haidler
Mediální kampaň v Magoříně
Kubík po kubíku, hloubš a hloubš zapadají do žumpy svých vlastních ostud konšelé z Ústí. Na co u toho spoléhají? Na budoucí diktaturu pomerančového proletariátu? Nebo na to, že jejich web nikdo nečte? Nejspíš. Na logiku totiž určitě spoléhat nemohou. Ale právě logika má svá dost jasná pravidla...
Jaroslav Achab Haidler
Ve sklenici hňup
Říkává se, že když se člověk na problém podívá z jiného zorného úhlu, může dojít k zajímavým poznatkům. A tak najednou může poloprázdná sklenice začít vypadat jako poloplná. Ale v kauze Činoherák ať koukáme jak koukáme, vždy jen znovu a stále směšněji vylézá na povrch z té i oné sklenky trestuhodná pošetilost konšelů.
Jaroslav Achab Haidler
Když hlupák píše polopravdy (Ústečané)
Když hlupák píše polopravdy, ukazuje se zas a znovu, jak je naše komunální politika personálně vyprahlá, mohou-li v ní „nahlas“ otvírat ústa i anonymové se značně omezeným vhledem. To je ovšem smutná realita, kterou netřeba komentovat. Horší je, že mocenská likvidace svobody projevu je nebezpečným společenským jevem – a tady se už hloupost politika mění v politikum.
Jaroslav Achab Haidler
Kultura, která si nevydělá ….
Kultura, která si na sebe nevydělá, ať táhne... To je sice malčko zjednodušené tvrzení, ale zaznívá občas celou republikou. Většinou pouze na webových kanál-diskuzích pod patřičnými články. Tam nemá smysl odpovídat. Ale občas překvapivě také z úst některých konšelů. A to už je signál velmi varovný.
Jaroslav Achab Haidler
Kviz: povídá se… (Ústecké mouchy)
Máte rádi vědomostní soutěže, kvizy a různá sudoku? Zkuste si otestovat svůj pragmatický cit pro objektivitu, přetvářku a politikaření.
Jaroslav Achab Haidler
Já vím, že to neučtete … (Ústecké mouchy)
Ale je to škoda. Je to totiž takové „dva v jednom“. Jednak vyjádření radního města Ústí nad Labem Miroslava Krále, člena hnutí Ústečané, k současné situaci kolem Činoherního divadla, o. p. s. a "kurzivní" upozornění na poměrně ošemetné díry v logice jeho manifestu loajality.
Jaroslav Achab Haidler
Primátor Ústí umírá (… strachy)
Což je dobře patrné z tzv. dopisu prezidentu Herecké asociace zveřejněného na oficiálních stránkách statutárního města Ústí. Jeho text jsme si archivovali pro případ, kdyby se na oficiálním webu časem vytratil
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 145
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x