Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Litoměřický biskup odmítl restituce církevního majetku

7. 01. 2012 20:05:00
„Po ovocích jejich poznáte je“ zní klasický biblický výrok tesaře z Galileje. A každý víme, že se netýká pouze bratrů sadařů. A tak pan biskup Baxant dal ovocem, které kolem sebe rozhazuje, svůj netradiční postoj k restitucím církevního majetku své diecéze najevo zcela zřetelně. Ale pojďme maličko zpátky ...

Ústecký chrám Nanebevzetí panny Marie, jediný kostel s pořádně šikmou věží v naší republice, byl po desítky let kamenným svědkem giga-tunových nánosů cukrové vaty, která se během bohoslužeb linula z kazatelny. Není divu, že uprostřed „dravé doby“ plné Spielbergových triků a povinné likvidace zástupů padouchů jen proto, aby mohl být Bruce Willis za „mačo“, doby, kdy všechno dostáváme pod igelitem v Hypernově, se kostelík vyprazdňoval a vyprazdňoval. Jakoby ta radostná trpěla přemírou přeslazenosti a nedostatkem razance schopné oslovit „dnešek“. Na bohoslužby tak chodil jen ten, komu se stala církev zvykem (anebo zlozvykem?) již dobách mladosti jeho.

Pak se náhle objevil kněžík. Přemýšlel moderně, bez frází a cítil svoji službu jako poslání. Kostel se začal plnit. Dokonce i mladými lidmi, kolikrát i mimo matičku Církev, rozvinul se dialog. Evangelizační, mimocírkevní a dokonce i občanský.

Proč ne i občanský? Vždyť, kdo jiný než právě církevní oudové by měli skutečnost, že krást normální není, považovat za páteřní kost svého svědomí i duše. Je sice pravda, že ústecký kvazi-křesťan participující na vytunelování Aktivního parku zbožně usedá do lavic Červeného kostela, a například v Zábřeze plní nedělní bohoslužby celý klan Íčkařů, až se tetušky z Hané chvějí bázní a třesením, aby se kostelík pro to rouhání nepropadl hluboko do útrob země. Ale to neřešme. Na to je to pámbu,aby soudil, kdo mu sedí v klubovně. Právě proto, že po ovocích těch vysedávačů i těch kazatýlků poznávají nejen věřící a civilové, ale také andělé...

Co se nestalo. Padre Josef byl jednoho krásného raně podzimního dne převelen z Ústí na dědinu. Žádný div. Katolická církev je už od 4. století tohoto letopočtu více armádou než matkou Terezou, a tak holt pěšák musí poslechnout a jít, kam mu náčelník štábu přikáže. Oplakali jsme to, protože slibně se rozvíjející dialog o věcech božích a vlastně i evangelizace, jakoby uťal.

Není proto divu, že ve chvíli, kdy se jeho biskupská milost v nablýskané káře s prominentní sérií stejných číslic, dostavila do Ústí na jakousi „požehnanou“ akci, zazněl dotaz, který nás všechny pálil: „Vaše Eminence, proč je Padre Josef pryč? Co se stalo. Není to škoda?“ -- Po chvíli mlčení (proč hned myslet na rozpaky anebo nepřipravenost!!) se dozvídáme, že je to věc církevního tajemství.

Bác ho a bim. Vždycky jsem se domníval, že jediným církevním tajemstvím je tak akorát „tajemství víry“! (A i toto „tajemství“ mi připadá nefér, když je Velkej šéf tak zřetelnej, že v něho věřit netřeba a stačí mu jen důveřovat.!) Ale že by převelení jednoho kněze (shodou okolností poté, co začal nahlas a v občanských iniciativách tvrdit totéž co laikové, totiž že krást se nemá, když už je to na kazatelnách zahrnuto do souboru deseti římských číslic a mamuška Církev si to přivlastnila pod pojmem Desatero) bylo až takovým tajemstvím? Proč?

Sloup církve a kardinál Vlk prohlásil (taky shodou náhod v kontextu s restitucemi), že Církev je „především o společenství“. Proto ten majetek potřebuje. Protože jedině společenství předává občanské společnosti (ekumenicky a bez rozdílu vyznání) Ježíše. Pak ale páně biskupovo „společenské“ sdílení prostinké informace silně pokulhává nad pózou jeho kardinálního nadřízeného.

Říkal jsem si, že tady muselo dojít k nedorozumění. Litoměřický biskup navzdory bezpočtu svých pastýřských, manažerských a restitučních starostí určitě nezapomněl na další pokyn bible: „Vaše slovo budiž ano, ano – ne, ne. Hlavně žádné mlžení! To je, jako byste Mne zapírali.“ Vždyť kdyby neznal klíčové doktríny bible, asi by biskupem nebyl. A proto jsem našel webovky litoměřického biskupství a poprosil o dovysvětlení.

Už proto, že Církev po všech skandálech okolo nelegitimního sexu v sakristiích a biskupských gymnáziích (tajemně zametaných pod dosud nerestituované koberce) by měla počet svých „tajemství“ sakramentsky minimalizovat. Je Josefovo tajemství tak děsivé, že mne i biskup a nejen běžný magorátní úředník a na příkaz z Moravan musí před pravdou chránit? To má i episkopát pana Baxanta pocit, že každý „jedlý“ věřící a každý ve společenství dosud nevekřtěný jedinec musí být a priori debil, kterého je potřeba před pravdou chránit?

Odpověď ze sídla a duchovního srdce diecéze jako kdysi z KV KSČ. Nulová!!! Jen estébáka na mne soudruzi z biskupství zatím (snad) nenasadili. Zprvu mne to docela míchlo a „tajemství litoměřického biskupa“ mi ne a ne z hlavy. Pak jsem ale pochopil. „Po ovocích jejich poznáte je“. Ano to je to skutečné Baxantovo tajemství víry!!! Pan biskup je připraven k oběti vpravdě křesťanské. Aby matka Církev dostala od Veverek alespoň něco, celé litoměřické biskupství se restitucí ex-katolického majetku vzdává. Jsem dojat a hrdý, že mají špičky katolické církve v Čechách mezi sebou takové osobnosti...

Aby totiž zamezil jakýmkoli nedorozuměním, zbytečným dotazům a pomohl církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku alespoň maličko ke žlabu, předstírá pan biskup svoje tmářství a přitom je připraven přinést oběť. Chová se na oko jako komunista. Mocensky, tajemně a s pocitem vedoucí síly ve společnosti. Ne, že by takový byl, ale aby vytvořil dojem, že přinejmenším litoměřické biskupství dodnes zachovává status quo, který panoval za komančů. Ergo, tak jako tehdy, žádný církevní majetek neexistuje a tak ho také nikdo neřeší. Za takovou oběť ovšem Váš tah pěšcem a Vaše nepochopitelné mlčení, pane biskupe, rozhodně stojí. Halleluja ....

Autor: Jaroslav Achab Haidler | sobota 7.1.2012 20:05 | karma článku: 26.35 | přečteno: 2598x


Další články blogera

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Test jak víno

Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...

12.5.2016 v 22:14 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Zrady zvon

Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.

11.5.2016 v 1:49 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 917 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Legrační nebo nebezpečný ?

Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,

24.2.2016 v 23:54 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 1915 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Čtyři druhy modlitby - čtyři stupně velikosti lidství

Žel, lidé promrhávají svůj život bez ohledu na to, že dosáhli bohatství, slávy, společenského ocenění, nebo čehokoliv jiného.

24.9.2018 v 13:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Fuchs

98letá stařenka obvinila 99letého penzistu. Před 93 lety ji proti její vůli políbil!

Že má kampaň Me Too opravdu velký smysl a jak moc je důležitá, to dokazuje nejnovější případ z amerického města Lincoln, ležícího v centrální části USA, ve státě Nebraska.

24.9.2018 v 13:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Milan Slanina

Chci do nižší úrovně ...

Takzvaně produchovnělí člověci stále apelují na potřebu přechodu do vyšší dimenze bytí, nebotakněco. Prý se čas nebo něco jiného nachýlilo a je nutné se tím zabývat a oni jsou tu povolaní, aby nás tam dovedli,

24.9.2018 v 12:11 | Karma článku: 7.58 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jana Slaninová

Škotelník školou povinný aneb Jak do školy v šestapadesáti

Že se denně pohybuje po škole a činí jí dobře, je jednou jisté. Ovšem... Teď je učeň na prvním stupni. Ne, není to „fejk ňús“. „Jste učni a nemáte žádná práva.“ dozvěděl se v šestapadesáti letech muž můj.

24.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 510 | Diskuse

Robert Kotál

Povolené odbočování na červenou?

Ministr dopravy Daniel Ťok zvažuje povolené odbočování na červenou, problesklo před pár dny médii. Lehce mne to zaráží.

24.9.2018 v 8:27 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1670
Poznáme se asi hlavně podle toho, co za náma zůstane. Moji koně : divadlo, překlad, jidiškajt, hebrejština a krásný židovský hřbitovy




Najdete na iDNES.cz