Dluhy za vás splatí zloděj

Také máte dluh, který jste nechtěli? Také máte vrchnost, která  dělá dluhy za vás a pak si ještě nestoudně tvrdit: „Takhle jste to u uren chtěli!“ A která vás již více než deset let chrání „před pravdou“?

Chrání tím, že si třeba na „tajnačku“ odhlasuje pro svého „velitele“  kdovíjakou ptákovinu, vezme si na to dluh, něco odkloní na Kajmany nebo do Moravan a ty, ovčáku (občánku) to  nakonec zaplatíš? Víte o tom, že město – tím jak čeká na nedobytné unijní prachy není schopno dostát svým závazkům například ZOO? Prý si tam mají počkat na příspěvek od města až do poloviny března. Co kdyby neměli našetřeno? To půjdou lidi o hladu a zvířata do kafilérky? A nejde jen o tyhle čachry.  Taková krajská hejtmanka taky netuší, co se jí děje v týmu, takže těžební limity lehce prolomí „nedopatření“ jediného úředníčka. I hejtmanství vyhazuje prachy například za „propagaci propagačních materiálů“ a mnohé další hodně načmoudlé kauzy. A platit máte vy? Není to nespravedlivé???

Je tu ale ještě jedna cesta. Tvoje dluhy nakonec po právu  zaplatí zloděj, i kdyby se nakrásně vymlouval že fixluje podle zákona. Že losuje a staví přesně v rámci obecně platných zákonů, a že  - i když se nakonec zjistí, že je to tunel jak vepřín v Letech  - beztak musí všechny ty pálky  zaplatit jejich „rukojmí“ – občané. Protože nikdo nikdy není vinen, a těch pár bílých koní a la pan Kušnierz, m á svoji „obětní roli“ dávno solidně předplacenou. (Taky z Vašich!!). Zaplatí zloděj, protože mu to spočítáte.

Systém je jednoduchý a oni ho už dávno praktikují. Zeptám se na úřadu anebo svého zastupitele: „Kradete?“ Oslovený  si na to vezme čas, nechá si zaplatit náklady za čtyři hodiny práce, a to jenom proto, aby mi sdělil: „Ano, ale nesmím vám to říci.“ A právě tento princip mne přivedl na to, že moje dluhy zaplatí zloděj.

Jestliže rozkrývání toho, co by měla vrchnost přiznat,  přiznávat a sama otevřeně šířit (své plány na hospodaření s našimi prostředky, svoji péči o to, co potřebujeme apod.) – jestliže tedy toto všechno musí dělat žurnalisté a veřejnost (navíc po pracovní době, protože ne po každém pracovišti lze poskakovat s wifinou), pak nejen, že vrchnost a zastupitele k ničemu nepotřebujeme, ale my  sami vlastně děláme jejich zatraceně dobře zaplacenou práci za ně. A  tím jim poskytujeme možnost zasedat v desítkách správních rad zaprodaných společností. Zastupitel bere prachy a nekoná, a když po něm chci, aby mi sdělil výsledky své práce, chce za to další prachy. A když je dostane, stejně jen mlží a dělá obstrukce!!

Pačme z nich ty informace dál. Nelitujme chvil, kdy jsme mohli surfovat po netu anebo aquaparku. Protože každou informaci, kterou z nich vypáčíme s podrobným vyčíslením hodin a nákladů, které jsme tomu věnovali, prostě a jednoduše vyúčtujeme svým zastupitelům, úředníkům a ministrům. Násobeno jejich hodinovou mzdou. Jako refundaci našeho ušlého času (stejně jako se chovají oni) anebo prostě  jako jejich subdodavatelé činnosti spojených s jejich vykonáváním  parlamentní demokracie… Ústečtí tak mohou učinit na adrese: [e-mail] … Oni už to rozdistribuují těm správným a na mzdovku ...

Při osobní odvaze a pilném dotazování se za necelé dva měsíce naprosto zbavíte svých dluhů  (přes 130 tisíc Řeřichovi) a do půl roku i dluhů vůči státu (zhruba 140 tisíc). Vyfakturované částky budete moci uložit na některý z připravovaných pilířů (než je někdo vytuneluje) anebo rovnou  poskytnout zpět vrchnosti (jsou to taky jen obyčejní nad-lidé!), aby umořila to, co už  beztak nezaplatí nikdo, protože všechno je glatt košer podle pokažených a zneužitých zákonů.

Pokud mnou navrhovanému systému příliš nevěříte, i tak má cenu jim to účtovat.  Jednak u voleb a hlavně setrvalým tlakem na informace, přehledným evidováním jejich neschopnosti a pohodlného „flákání“.  Jednak je tu šance, že si netroufnou být tak nepokrytě parlamentními rozkrádači veřejných prostředků anebo se přinejmenším se neuvěřitelně zdravě namíchnete a vytrhne nás to z letargického pocitu, že nic nezměníme. A hlavně – a to víte daleko lépe než já – důslednou kontrolou jejich budoucích čachrů dospějeme buď k tomu, že jim je zapotřebí zavčasu šlápnout na prsty, anebo – pokud budou nadále schovaní za obrannou zdí „ochrany občanů před průhlednou pravdou“ – že je vážně k ničemu nepotřebujeme,  nechceme, a že mají jen obrovské štěstí, že se spokojíme s tím, že je nechceme. Mohli by dopadnout ještě daleko hůře. On totiž ne každej táta od rodiny (o mámách nemluvě) si nechá kálet na hlavu, aniž by lumpovi nevrazil pár facek …