Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moja první paranoia … (Smažky 03)

27. 01. 2012 14:10:09
Nejsem velkým příznivcem oněch paranoických teorií, které dnes všude tolik frčí možná jenom proto, že se lépe věří jim, než abychom si museli před usnutím sami a pěkně od plic říci: „Neměl bych s tím něco dělat taky já sám?!“ A protože do toho se nikomu z nás nechce, mohou za všechno raději různí Bilderbergové, Zeitgeisti anebo žido-zednáři. (Nic nového pod sluncem) !

Nicméně výběry ředitelů v Ústí nad Labem mne k mé první životní paranoi dovedly. A docela si to užívám. Bilderberg je v tom ale nevinně. Může za to poslední ústecká Rusalka. Orchestru to hraje, pěvecky taky super, ale režie je tak neuvěřitelně na půl cesty, až vám je zoufale nezmotivovaných protagonistů ale hlavně diváků upřímně líto. V době, kdy divadla bojují nejen s nepřízní vrchnosti, ale také o diváka, nevidíte v novém (již tisícím) nastudování žádný objevný osobní „výklad“ – tedy vlastní názor inscenátorů na jevištní pojetí, a už vůbec ne klasickou pohádku, kde spolu postavy jednají a něco řeší. Pěvci chodí znásilněně „na značky“, vodník je předváděn jako zelená gorilka v kleci, dekorace připomíná asijské bistro s nejlacinějším umělým břečtanem a celá opera působí jakoby si ochotníci udělali zkoušku v prádelně a opatrně se proplétali mezi naškrobeným erárním prádlem. Jediný, kdo s prostěradly žádný problém nemá, je jeden pán, co se během produkce příjde asi třikrát umýt na nějaký most (říkalo naše dítě).

Kladl jsem si otázku, proč je dětem i dospělým divákům servírována namísto ryzího příběhu evidentní vymyšlená lež?

Ale ajta!!! „Možná je to způsobeno tím, že tenhle příšerný kousek „nesměl“ odrežírovat již odvolaný ředitel a po delším klopotném shánění nějakého ochotného sebevraha to tedy „vzala“ paní Žantovská,“ zaznělo během generálek na ústeckého Dvořáka.

O tři dny později se díky sdružení Stop tunelům provalila ostuda s další špatně zrežírovanou pohádkou o tom „Kterak elektrikář k svému štěstí přišel“. Jak jsem již zmínil, zprvu nic výjimečného. Bordel na kolečkách je v Ústí už víceméně folklórem. Ale protože mne moje indiánská babička učívala, než někoho odsoudíš, nos pár hodin jeho mokasíny, zkusil jsem si obout nikoli botičky pana Vraspíra, ale výběrčích – tedy manipulátorů. Proč zvolili toho, kdo byl evidentně nejslabší, nevzdělaný, a dokonce ani nesplňoval vypsané podmínky? Proč se dopustili tak očividné manipulace dokonce i s pouhou hrou na výběrko?

A tehdy se ta paranoia narodila. Víte, když se nějakého podniku ujme nový říďa, tak pokud jako kdysi u Bati nedělal až do svého nastolení na trůn blízkého náměstka bávalému řediteli, takže tím pádem je dokonale v obrazu o tom, jak podnik hospodařil předtím, první co takový novic podle zásady nové koště dobře mete udělá, že se začte do historie podniku...

A nesmíme zapomínat, že zadluženým městem po léta nonšalantně finančně rozmazlované Kulturní středisko není jen samotný Národní dům se třemi akcemi za měsíc, ale především sousední Kulturní dům a také CORSO (nevěsta zůstavší na ocet v lokalitě nepříliš vyhledávané zbytkem města Ústí). Je tudíž celkem předpokladatelné, že nový říďa by se možná nevyhnul zvědavosti a pokusil se zvědět, proč se o záchodových štětkách v Kulturáku šušká totéž co o těch karlovarských. Pro ty, kdo moudře žádné šuškandě sluchu nepopřávají, vysvětlím, že je víceméně veřejným tajemstvím, že prachy tekoucí z jejich daní do Kulturáku se na tento stánek rozhazují víc než štědře. Ale už několik let jsme „chráněni před pravdou“, abychom se nbáhodou zdravě nenaštvali...

Nový říďa by se také mohl (nedej Příroda) pokusit začlenit existenci třetího subjektu do kontextu celé ústecké Kultury hospodárně, účelně a s menšími náklady, nevysávat tolik chybějící peníze na nejrůznější akce s minimálním zpětným dopadem jak na občany, tak i na reprezentaci města...

A především - ředitel mající kompetenční klíče k nejrůznějším třináctým komnatám, by mohl začít rozkrývat zase něco, co už občan ani slyšet nechce. S největší pravděpodobností ne všechno, co se na tomto poli pod bývalým ředitelem dálo, lze schovat pod výmluvu: „Ano krademe, samozřejmě prohospodařujeme a hospodaříme pro jiné, podívejte se jen, kdo vydělává na odtazích anebo na reklamách na zastávkách – ale to všechno je naprosto podle zákona. Respektive podle toho, jak jsme si ten zákon ohnuli ...“

Proto musel být nastolen ředitýlek loajální. Kontrolovaný a kontrolovatelný. Čímž se nežádoucí veřejná kontrola eliminuje nejspolehlivějším způsobem. Pan Vraspír své kámoše a chlebodárce rozhodně neshodí, a tak bude zaručen i klid na těch pěšinách, kde bychom otázky neradi slyšeli.

Jak říkám, je to jen paranoia. Moje první. A z oněch každoročních zhruba devíti milionů z vašich daní plynoucích na pozoruhodné akce Národního domu, na taneční soutěže a další repre akce, bylo vždy všechno a do haléře investováno a rozfofrováno s maximální hospodárností, bez doplňkových bonusů a rozpočtových nášupů. Rekonstrukce Kulturáku je čistá jako to předražené sklo v pozitivně žlutém domku vedle velkého divadla, a v okamžiku, kdy se s námi zřizovatel podělí o informace, budu zase moci spoléhat na Bilderbergy, protože v Ústí se nenadržuje nikomu. A všichni spolehlivě lepší kandidáti na vyhřáté křeslo v tzv. Vraspírovně byli vlastně daleko horší než ten pán, který tam dnes sedí.

Že se i nadále nebude nikdo na nic ptát, a i kdyby, nic se nedozví. A pak už přijde jen dlouho očekávaný bankrot zadluženého městečka na soutoku.

Na řadu skutečností se zeptáme za vás.

1) Například, jak by asi dopadlo porovnání příspěvků pro Velké divadlo, Činoherák a Nároďák třeba jen z pohledu, kolika lidem dávají tyto domy práci, kolik občanů jejich produkci navštíví, a nakolik jsou tudíž tyto domy soběstačné.

2) Kdysi bylo také módní strašit čtenáře a zvědavce „výrobou“ statisticky naprosto úchylného čísla kolika korunami je tzv. „dotována“ jedna vstupenka. Ale kolik to dělá zrovinka v provozu Vraspírova/ Dostálova obročí, to nám nikdy nikdo neodtajnil.

3) O vůči daňovému poplatníkovi zodpovědném a vůči kulturním subjektům v tomto městě naprosto „rovném“ přístupu nás možná přesvědčí také nejeden nadstandardní položkový rozbor některých festivalů, na které pan Dostál dostal nad svůj rozpočet další tučný foršus. (Jeden takový se již stal bezmála legendou!!)

4) Rozhodně se začneme znovu zajímat o to, jak se nám rodí Chemičce vrácený a od Chemičky odkoupený Dům kultury, kde je akcí čím dál méně. Ostatně udělat z tohoto domu palác a oázu kultury, vědy a výzkumu je jedním z bodů páně Vraspírovy koncepce. Zde nás tedy čeká nejen pohled do minulosti, ale také do budoucna.

5) Najde-li Fillovka odvahu k pravdě, třeba nám pomůže vysvětlit, proč ji bylo nutno překopat, když už pár let předtím na její tvář zpracoval projekt slušný ústecký architekt, projekt byl skutečně realizován a nyní zase překopán. Proč se realizuje blbej projekt, anebo zničí projekt dobrej? Není to jen hloupé vyhazování peněz? Kór dnes, kdy užý se ani Unie nenechá tak snadno tahat za palec? (To je skoro totéž, jako pořídit si za unijní prachy a vlastních osm milionů lanovku, která nás pak rok co rok bude stát na svém provozu milionů šest.)

I naše paranoická koncepce nejbližších dotzů má určitě nějaké slabiny, podobně jako velkolepá koncepce pana Vraspíra, nicméně bude to dobrodružství alespoň něco málo z toho rozkrýt. Pokud by vás také ještě něco k tématu napadlo, napište buď mně anebo magistrátu. Uvidíte, jak je život pestrý a plný dobrodružství.

PF 2013 vám přejí Mayové :o)

Autor: Jaroslav Achab Haidler | pátek 27.1.2012 14:10 | karma článku: 10.76 | přečteno: 1462x


Další články blogera

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Test jak víno

Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...

12.5.2016 v 22:14 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Zrady zvon

Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.

11.5.2016 v 1:49 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 917 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Legrační nebo nebezpečný ?

Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,

24.2.2016 v 23:54 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 1915 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Čtyři druhy modlitby - čtyři stupně velikosti lidství

Žel, lidé promrhávají svůj život bez ohledu na to, že dosáhli bohatství, slávy, společenského ocenění, nebo čehokoliv jiného.

24.9.2018 v 13:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Fuchs

98letá stařenka obvinila 99letého penzistu. Před 93 lety ji proti její vůli políbil!

Že má kampaň Me Too opravdu velký smysl a jak moc je důležitá, to dokazuje nejnovější případ z amerického města Lincoln, ležícího v centrální části USA, ve státě Nebraska.

24.9.2018 v 13:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Milan Slanina

Chci do nižší úrovně ...

Takzvaně produchovnělí člověci stále apelují na potřebu přechodu do vyšší dimenze bytí, nebotakněco. Prý se čas nebo něco jiného nachýlilo a je nutné se tím zabývat a oni jsou tu povolaní, aby nás tam dovedli,

24.9.2018 v 12:11 | Karma článku: 7.58 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jana Slaninová

Škotelník školou povinný aneb Jak do školy v šestapadesáti

Že se denně pohybuje po škole a činí jí dobře, je jednou jisté. Ovšem... Teď je učeň na prvním stupni. Ne, není to „fejk ňús“. „Jste učni a nemáte žádná práva.“ dozvěděl se v šestapadesáti letech muž můj.

24.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 510 | Diskuse

Robert Kotál

Povolené odbočování na červenou?

Ministr dopravy Daniel Ťok zvažuje povolené odbočování na červenou, problesklo před pár dny médii. Lehce mne to zaráží.

24.9.2018 v 8:27 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1670
Poznáme se asi hlavně podle toho, co za náma zůstane. Moji koně : divadlo, překlad, jidiškajt, hebrejština a krásný židovský hřbitovy




Najdete na iDNES.cz