Má ještě smysl se něčemu divit? Globální „zkoalení“ je (navzdory přednáškám o globálním ochlazování a šplíchancům hnědého mrazu z Hradu) v plném proudu kam jen oko pohlédne, a tak i na soutoku Labe a Bíliny si podržtaškové našeho lenního páníčka z Moravan dohodli další sviňárnu.
Skorotickou novo-koalici s totálním vyšplouchnutím Pomerančů. Ti musí z kola ven, aby se ještě poslední dva roky losovaček dalo namamonit co nejvíc. Pak se péče „vrchnosti“ přesune na dosud nezkonfiskované Lounsko a Chomutovsko.
Ne že bych ty Oranžové nějak miloval. Ona asi politika pokazí každého. Paní Zuzana se po půl roce své „politické kariéry“ stala nešťastným stvořením, které paranoicky neodpovídá na pozdrav, a je jen smutná, pan Fišera taky hodně slibuje a nakonec nejedná anebo jedná překvapivě jinak. Pomeranče mimochodem aktivně spravovali agendu okolo zbytečně předraženého Aktivního parku, který se pomalu stává dalším z „Ústeckých nej“, 480 milionů zazděných v projektu „Muzeum města“ je jistě taky finanční darda, kterou bylo možno investovat určitě účelněji spíš do potřeb města Ústí nikoli ve prospěch jedné koaličně pospojované parcely v Moravanech a na državách ostatních příslušníků feudálovy suity. To všechno bychom si měli podržet v povědomí, až si na příkaz milostivé vrchnosti půjdeme opět někdy pro párek a nafukovací balónek k urničce.
Všichni jsou pochopitelně stejní. Jeden za Aktivní park a druhý bez dvou za Lanovku a Dopravní podnik. Já je vlastně u kormidla už dávno zadlužené a v podstatě neřiditelné lodi nepostrádám. Zaráží mne jiná skutečnost. My „dolní“, dosud nezkoalení.
Vítejte v čase nevolnického feudalismu. Radujme se a hlavně se už ničemu nedivme. Ono to prý nějak dopadne. Pamatujme jen, že Kalouskovi dlužíme každý 160 tisíc na hlavu a k tomu dalších 130 tisíc na hlavu Řeřiše – tj. k prvnímu březnu 2012 kromě našich vlastních běžných hypoték, předpokladatelné naděje na snižování platu anebo nezaměstnanost necelých 300 tisíc bytostem, které nás trvale a intenzivně chrání před pravdou. A to, co naše vlastní dluhy fatálním způsobem zvyšuje, je právě naše mlčení. Naše „víra“, že to nějak dopadne. Nevíme, nechceme vědět, a pokud nás náhodou tu a tam občas zákeřně přepadne otázka po logice, rychle ji zaženeme jako kacíře.
Nevíme přesně, to co vědí podrazáci na magorátu. Totiž proč potřebuje Dopravní podnik další desetimilionové dotace? Aby se dotáhla „klasická“ a již dojednaná miliardová zakázka na nákup nových trolejbusů? Ptejte se, a otevře se Pacifik mlčení a mlžení.
Nevíme, proč se upeklo to podivné manželství okolo Velkého divadla? Taky se tam bude investovat, anebo je to vážně prozíravý krok konečně přemýšlející vrchností a Kraje? (Kapitola sama pro sebe včetně čížkovické spalovny kalů.)
Nevíme, jak se „vyplácejí“ oba atraktivní dárky: stále méně se pohybující vele-lanovka a stále více chřadnoucí „park-aktiváček“. Ptejte se na počet přepravených obdivovatelů nejkratší lanovky v Evropě. Řeknou vám, že je to obchodní tajemství. Stejně jako informace, za co a proč z odtahu auta za tisíce dostane město pouhých pár stovek.
Nevíme, proč se stavěla pasáž kýčo-boud u Zanádraží, která je už přes rok „jenom“ postavená, ale doposud nepremává, ačkoli parkoviště pod ní vypadá jako moderní bezdotyková myčka. Furt tam mají mokro. Ptejte se, a řeknou vám, že už se na tom pracuje. (Nojo, ale „pro koho“ vlastně? Platili jste to vy, a teď to tam jen stojí!)
Nevíme, komu patří pozemky a budoucí lukrativní sportoviště okolo Milady a Habráku. Nat o se raději ani neptejte.
Nevíme ani jedinou položku z oněch milionů, které natekly do Kulturáku. Přičemž ty šílené – neuvěřitelné (že jeden pisoár stojí zhruba totéž jako dvě lavičky v parku tj. okolo 35 tisíc) nikdo spolehlivě nevyvrátil, takže asi skutečně nejsou jen fámou ..
Nevíme také ani jedinou adresu pozemků a budov, kterou pan biskup Baxant přičinlivou kolaborací s panující vrchností opatřil pod vedením kardinála Duky pro Svatou lavičku.
Co ale víme spolehlivě – omládli jsme zhruba o třista padesát let. Píšeme opět rok 1662. Modlíme se, aby morová rána nedůvěry, znechucení a korupce ustala, ale namísto duševní hygieny a penicilinu odvahy k pravdě ji vykuřujeme jen jalovcem pivních řečí a pak unaveni pocitem, že my sami nic nezvládneme, chodíme s hubou zavázanou náhubkem mlčení robotovat pro blaho vrchnosti.On to totiž za nás nikdo neudělá. Svatá pravda. Ale nejen v práci. Ale i v naší „člověčině“, to za nás nikdo jiný neudálá. Musíme vždycky sami!!
Víme spolehlivě, že demokracie neexistuje. Ťe to je jen takový renesanční výmysl, tichá vzpomínka několika intelektuálů na pradávné doby Zlatého věku helénismu. Shodou okolností při našem posledním shlukování u volebních uren se stal vítězem „demokratické“ volby ústeckého občana Pomeranč. Přesto ho nyní ostatní koalové feudálně vyfuckují a hurá - honem a narychlo - k urnám dalších posledních losovaček. Nakoupit další tiskové mluvčí – vlastně tiskové mlčiče, kteří nevolníka vyzásobí další neuvěřitelnou historkou o rozkvětu hotelů na Ústecku. Kdyby se někdo maličko ozval, postrašíme ty ostatní tatarským vpádem cikánstva a v nejhorším případě se zkoalíme do nového patvaru. Podívejte, Saša Vondra taky kradl a dostane se z toho:: A tak se snad s pomocí boží bude v „Nanebevzetí panny Marie“ už hrzy konat i slavnostní mše arogance moci i za rehabilitovaného pana Kušnierze. Kde mu pánové Šulc a Benda opět potřesou ploutví a pak ho pozvou na žraut do Moravan – jako hrdinného Artuše obětovavšího se (pochopitelně za slušný a předem dojednaný obolus) pro blaho lorda Voldemorta.
Víme ale také, že to tu už bylo. Právě před oněmi třemi sty a padesáti lety. Lidi se rodili a umírali, byli pravděpodobně stejně štastní a stejně nešťastní jako my, akorát s tím rozdílem, že mohli být už tenkrát šťastnější, kdyby si nenechali nasadit chomout nevolnictví. A že to chvilku trvalo, než se světu (nikoli jim) podařilo tenhle způsob ponižování morálky změnit. Z nadhledu třetího tisíciletí jim říkáme s maličkým despektem „nevolníci“.
Ten titul je super. Hodně výstižný! Nevolník nemá dost vůle. Nemá šanci ani prostředky rozepnout řemen a vyfuckovat nejen koaly, ale i jejich stínovou feudální vrchnost. Ale nemá ani dost vůle k tomu zničit je jednodušším způsobem – že bude chtít vědět víc a poznat pravdu o celém rozsahu katastrofy. Titulujeme je tudíž oprávněně. Jen s tím maličkým háčkem, že pak sami mlčky a bez dostatku vůle jdeme makat. Trošičku na svůj vlastní chleba, ale v daleko větší míře pro „slávu a blaho milostivé osvícené vrchnosti“, celí pokakaní z toho, že už tu nepanuj inkvizice komančů. K přežití to je, ale důstojnej život? … Vítejte ve středověku.
