Srandička a zádrhel

Hezky se to tady mele podle pravidla: Kořen všeho zla jest milování peněz.. (i.tim 6:10). Přitom se rozčilujeme víceméně kvůli částce odpovídající vlastně  sotva asi tak šesti pandurům, několika vele-letadlům anebo zhruba třicítce odpolední v režii agentury Promopro

Navíc rozložené do téměř třiceti let, od které bychom měli ke všemu ještě odpočítat případné úspory našich daní poté, co k odluce církví od státu konečně dojde.

            Zákon asi projde, protože do okamžiku,  než ho tato bezčasová a žel prozatím nikoli dočasná vláda schválí, se jako spoluobčané nejenže ničeho nedomůžeme, ale ani na nic nezmůžeme. Jen pokrčíme rameny a zaskřípeme zubem. Srandička.

            Srandička je také v tom, jak neuvěřitelně leží katolík našemu světu v žaludku. Přitom Nečasovi, Kalouskovi a firmě Viamont stejné miliardy  mlčky popřáváme (téměř jako adepti řádu „ovčího rouna“),. Ale nad majetkem, který  mají shrábnout katolíci, usnout nedokážeme.

            Stejně úsměvné je, jak jsou pomeranče „uboze političtí“ a jak neomylně větří patřičné body, když  právě v tomto ohledu ještě přitlačí na pilu. Ostatně, kdyby to neměl „šmoula“ s biskupskou konferencí dojednané předem, asi by taky ječel „jakože za lidi“, aby si vylepšil svůj kádrový profil, který je víc než zoufalý, když už nastrkují taková esa, jakými jsou pánové Martin Kuba, lhoucí v přímém přenosu zrakem nevykývatelné kobry, anebo Boris Štastný, splachovací až daleko za hranice norimberských procesů. On nic, on slušňák až za hrob, to všechno strana a vůdce. A obrátí na pětníku kdykoli a ve všem.

             Co už ale spadá spíš  do kategorie zádrhele je skutečnost, co se děje okolo. Poslední „aktuálkou“ jsou pomerančové bilboardy, o kterých se nejen Dominik Duka (to je chytrý pán jezuitského typu, umí žít moderně a přitom má velice slušný základ evropské vzdělanosti) ale i Tomáš Kraus (jeho vzdělání nezpochybňuji, jen mne překvapuje, že takhle mluví i lidi z „mišpoche“) vyjádřili a celkem právem, že připomínají rétoriku komunistů a nacistů.

            Já to nechci zpochybňovat, Ale připadá mi, že ten, kdo sám disponuje rétorikou inkvizice a Nečase, prostě z morálního hlediska postrádá právo komentovat jakkoli nebezpečnou rétoriku druhých.

            Všichni totiž  víme, že nevíme:

 Proč dosud neexistuje cosi jako seznam vraceného majetku? Komu  poslouží, že veřejnost (jejíž majetek to prozatím jest) nebude mít ani páru?  Dalíkům, Topolánkům a dalším týpkům dosluhujících „šmoulů“? Pravda nahrabali si dost, bude tedy co kupovat… To je možná jen tvrdá spekulace. A nerad bych „lašonoval“ tím, že vymyslím hypotézy bilderbergovského typu. Nicméně netransparentnost vždycinky smrdí.

 Proč se majetek restituuje v částkách podstatně vyšších, než za kolik dostali svůj metr čtvereční půdy „necírkevníci“? Manažer katolické církve sice prohlásil, že je to údajně náhrada za to, kterak stát tyl (onen pán použil slovo „profitoval“) z majetku ať již fyzicky vraceného anebo toho již nevratitelného. To zní logicky, ale jen na první poslech. Asi jako slogany „Co B*h spojil, člověk nerozděluj !“ anebo „Není jiná cesta než skrze mládence z Nazaretu. Ani do ráje, ale ani ke vzdělání, ke svatbě a do hrobové prsti“. Ono to totiž jinou než doktrinační logiku nemá. Vždyť byl snad ten předtím vracený majetek  nějak zakonzervovaný? Nikdo ho nepoužíval? Nikdo z něj neprofitoval? – Tahle čísla by chtělo taky ztransparentnit.

 Proč biskupská konference tolik hlasitě tvrdí (ale nijak prozatím nedokázala), že návrat majetku bude takříkajíc na charitativní účely?  Byl bych všema deseti pro! Neumíme ani dost dobře pomoci bezdéčkům (vždyť pražští „šmoulové“ by je nejraději internovali v jakémsi vygrantovantém polokoncentráku z dřevotřísky a rychlostudentka Řápková vymýšlí ještě horší prvorepublikové ptákoviny!), umírání ve státních ústavech je tak nedůstojné, že polovině andělů vstávají jejich ježíšovské kučery hrůzou jako hřebíky a jen málokdo se stará o lidi na půl cesty z kriminálu anebo z léčebny.  Jistě, je tu organizace Charita, vím také o  existenci několika azylových domů  a pro-katolických ústavů, ale vím také, jak litoměřický biskup odvolává „neposlušné“ faráře, jak se ta církevní armáda snaží sebeudržet a taky co nejpragmatičtěji zkoalit s vrchností. Vím, jak se ta charitativní  matička Církev staví k páteru Liznovi apod. Ani tady mi ona pro-restituční rétorika nevoní košer.

             Ale právě toto nikdo z těch „pohoršených“ ani jen nezmínil. Že to neproběhlo obrazovkou, mne nepřekvapuje. Tam se taky stříhá, jak se komu hodí, ale kdyby tuto skutečnost kdekoli statečně vyslovili, ono by se to mezi nás dolní lidi určitě doneslo.

Stejně tak mne překvapuje, že církevníci, včetně Tomáše Krause, sice potvrdí, že plakát, kde se prelátská pacinka natahuje pro prachy, vykazuje znaky nacistických karikatur ze Stürmeru, ale že proti „x“ neonacistických serverů, proti hnědé špíně kanoucí z Jeleního příkopu, proti strašidlu Bátoryčky a proti „jaklovinám“ svá ústa (tedy pokud je mi známo)  neotevřou…

Nekritizuji. Třeba jsou moudří a  jen se jim nechce řešetem moře  přelévat, jak to známe z pohádek. To je legitimní, a časem jsem přišel na to, že to je dokonce i lepší. Ale v tom případě mají říci: „Nechce se mi moře přelévat“ a nekomentovat vkusnost či nevkusnost nějakého plakátu, když daleko nevkusnější je právě skutečnost, jak se před námi jak vrchnost tak i církev (přesně jako ve středověku – tedy dlouhá léta a století před Stürmerem) nestydatě a nekošerně snaží něco ututlat. A to už není srandička, ale zádrhel nebezpečnější než nastuplé billboardy jedné politické party …

 (ps. psáno pro www.shekel.cz )