Hlava smrdí od ryby

To je zase řečí a řečí o tom, které že to  „menší zlo“ za deset dní zvolit… Ale to je naprostý omyl. Už není co!  Každá hlava smrdí od ryby. A co tam budeme mít, to je jen a jen náš obrázek  vlastně už nyní Tou rybou jsme my, takže žádná volba menšího zla.

 Že se ti tamboři nestydí! To bylo kdysi taky billboardů: „Kdo nevolí, volí zlo!!“ - a  kdo dneska nám  řídí školství a kraje? Komanč! A s požehnáním ústavního soudu. Já prostě zlo (ani to menší) volit nechci.

Vždyť ono se zase až tak moc nestane. On žádný stromek neroste do nebe. Ostatně to, co tam bylo předtím, nastavilo tak vysokou laťku, že by jeden věřil, že horší to už být nemůže. A pokud se zase  vbrzku od přímé volby neuteče, nehrozí, že jedno z těch zel tam bude taky přes deset let.  Takže ať se tam ocitne Petr nebo Pavel, první zkušenost s prezidentskou volbou jsme si udělali, a tak nejbližší repríza snad už bude promyšlenější...

Takhle si tu hlavu zvolila ryba. Ryba nechce státníka, dokonce ani politika a reprezentanta sebe sama. Ryba dokonce nechce ani slušnost ani modernější vizi  (obě 16-ti procentní hlavy.  rybě asi stačí zábava. Ryba dokonce, možná také kvůli ješitné, komické a nereprezentativní hlavě posedávající na Hradě posledních deset let a dost možná díky naprosto nulové znalostí ostatních hlav států (snad s výjimkou anglické královny a dosud neskonavšího Fidela), má pocit, že prezident je něco nepotřebného. Dělá to ostudu, občas štípne pero a pak dává amnestie. Někdy udělá nějaké to veto, a to pak zkoalení přehlasují, a když ne, tak to zase přehlasují jiní zkoalení. Takže vlastně o nic nefrčí.  Rybě je do hlavy celkem pranic. Ryba potřebuje zábavu. Trochu recese. Ryba to jen zkouší.

Takže, milé šupinky a rybí kůstky. Bez vás by se ten náš český Leviathan nemohl pohybovat vesmírem, každý z vás jste na svém místě a potřebný. Důležitý a cenný. Ale vesmírem se potřebujete pohybovat i vy – jako jedineční jedinci. K tomu si ovšem nepotřebujete lhát do kapsy nic o větším a menším zlu. Cítíte-li Petra nebo Pavla jako zlo, tak už nikam nechoďte. Stejně tam jeden z nich nakonec přistane – a vlastně proti vašemu svědomí.

To máte jako s Martinem Chodúrem. Nezpívá asi špatně, ale kdyby ho nevyrobila reality show, zpíval by stejně dobře, ale jen někde v garáži. Miloš možná lépe žongluje (bonmoty), Karel má zase talent. Podle   počtu sms-ek zaslaných právě na jejich soutěžní číslo, jste mohli reality show ovlinit a skutečně se tak i stalo. Protože prezident přeci nemusí být ani slušný, ani s pevným názorem, ani co nejméně pošpiněný tím, na co jinak – pokud zrovna neběží reality show – nadáváme po hospodách, až se zelenají nejen hory, ale i luhy a háje.

Proč bychom se netěšili? Nějakou hlavičku mít budeme. Už nikdy (prozatím) to nebude záležet jen na správně rozhozených pašalících pro cucáky z penězovodů, nedůstojném pobíhání ze sněmovny na chodbu, nákupu předem zkorumpovaných „rebelů“. A jestli budou ve finále profitovat Lukoil anebo Duka? Vždyť je tu hromada jiné práce na dobrých deset let dopředu a on ten prezident toho zase tolik nenadělá. Hlavně aby nekradl pera. Takže alespoň v tomto ohledu, vážně o nic nejde. Zejména, když vlastně nebylo příliš z čeho vybírat. A co se vybralo je dokonalý obraz a zrcadlo naší  společnosti. Makám od vidim do nevidim, a když už nevidim, tak si zapnu bednu, a panečku, co tam nevidim … Pak to, co vidim, proberu v práci a vidim, že i druzí to tak viděj. Ale prstem nikdo nehneme.

Je maličko smutné, milá rybo, že se body sbírají a ztrácejí jen díky té popracovní reality show. Ale nejsme v tomto ohledu na celé Kouli zdaleka jediní. Asi se nám po morálce a pevnějším postoji příliš nestýská. Vždyť už i to Danone a Yoplait volíme především podle ceny. A pro dluhy si už dovolené a budoucnost vybíráme zase jen prstem po mapě. (A na Facebooku).

Ale na naši obranu - ono totiž nebylo moc co vybírat už ze začátku, a tak to ani nemohlo dopadnout slavněji. Vlastně nám tu končí jeden zábavný pořad. A okolo nás jsou docela jiné starosti. A další se teprve připravují.

A díky všemu, co se tu stačilo semlít, jsme vlastně přeci jen výš a bohatší. Je docela fajn vědět, že neexistuje žádný předpis ani zákon nařizující, že by hlava musela viset. I to je bod k poznání. Možná se konečně zamyslíme i nad tím, je-li vítěz „kalamity show“ pořád ještě monarchou anebo především spoluobčanem, takže by mohla dokonce doznat určitých smysluplných úprav i naše „křehká“ ústava. Nu a za pár let (ještě zadluženější, ještě vytunelovanější a dokonce i reálně chudší) zasedneme k obrazovkám a budeme sledovat, jak  neodolatelně jsou  právě ti naši favoriti rozšafní a jak jim to odsýpá pod „palbou“ někdy monotematických, někdy dokonce úchylných moderátorů.

Vždyť je to jen hra. A hravost vesmír zušlechťuje.  Dokonce prý i Sladký požehnaný si dvě hodiny denně pohrává. Shodou okolností s Leviathanem... Ale nelžeme si do kapsy, že je nutno volit mezi zlem a zlem jen podle jejich velikosti. Zlo se volit nemá. „Položil jsem před vás dobro a zlo. Život a smrt. Miláčkové moji, moc vás prosím: Volte život – píše se v jednom prastarém dopisu. Takže pokud chcete posílat další sms-ky, jen do toho. Ale pokud chcete volit menší zlo, abyste zamezili většímu, posaďte se, udělejte si dobře a přemýšlejte – co by se dalo udělat pro to, aby se dalo volit dobro… Cesty  němu přeci někudy vést  musí. Stačí jen vědět, co chci a nelhat si do kapsy…