Stará lidová moudrost učí: Když nevíš co dělat, nevadí. Ale něco dělej, i kdybys měl na poli přeložit dva kameny….
Nevím docela jistě, jak to pomáhá v dnešní době, kdy jsme logiku a morálku obětovali hře na politickou korektnost,
a kdy si s námi vrchnost nestydatě utírá svá dolní ústa. Takže i když dobře víme, že to něco smrdí (v Ústí například Park, lanovka, muzeum a nejnovější estakáda, které se ještě budeme věnovat!!), už ani nezkoušíme zjistit odkud ten puch táhne.
A když se to nakonec provalí odjinud, tak vrchnost jen nestydatě řekne: „To všechno způsobilo minulé vedení. My s tím nic dělat nebudeme. Zaplatíš to ty občane!!“ Přesně to se chystá například u korekcí Kubato-Řeřichovských průšvihů, které má ovšem řešit stávající skvadra. (Viz článek v tisku);
Možná je to chyba. I když obyčejný logický dotaz, může na první pohled skutečně vypadat jako překládání dvou valounů na poli. Jako s tím Půlmaratonem. Denně mne primátor otravuje svým zvaním a půlmaraton. Je to od něj sice decentnější, než doporučení studentům z Pardubic, aby před jeho ovarovou výsostí setrvali hezky předposranými, neboť budou vbrzku maturovat (aby mohli setrvat nezměstnanými). Ale i tak je to zásah do mého vlastního rozhodování. Navíc mi to doporučuje primátor zloděj, který svoje město připravuje o nezanedbatelné položky jen pro svůj vlastní pí-ár. Jeho kauza s „vítáním občánků“ je přesně jednou z těch, kdy se v rámci nepsaných pravidel divokého severozápadu ztratí tři miliony do kapsy nepatřičné…
Inu jsem se zeptal, zda taky poběží, když mne tak vehementně zve. Otázka, na kterou se dá odpovědět několika písmeny a obratem. Je to více než týden a pan primátor mlčí. Ale já vím, že nepoběží, a že mne na půlmaraton zve ze stejných pohnutek, jako když vítá občánky. Jednal jsem a ačkoli se zdánlivě nic nepodařilo, jsem moudřejší.
Podobně i jiný příklad. V červnu jsem si dovolil poslat žádost o poskytnutí informací. Pro jistotu jsem to úředníkům (ale i nám ostatním, prostě lidem) namaloval obrázkem. Dlouho to vypadalo jako dva přehozené kameny. Ale nastojte. Světe div se. Jak to tak pomaličku puká ve švech sebejistoty, a jak se pomalu i soudní síně začínají stávat zařízeními, která si neplatíme nadarmo, odpověď přišla. Smutná, nehorázná ale věcná. A dnes se s velkou pompou dočítáme v jednom, pravda žel fašistickém plátku, že se přeložit ty dva kameny možná vyplatilo.
Jistě že nejsme u konce. Naopak! Nyní je tu kopec dalších kamenů (otázek). Je-li to danajský dar, ta voda po stěně, proč byl projektován? Kdo ho projektoval. Kolik za projekt dostal? A neprojektoval jen proto, aby dostal víc bez ohledu na to, že poškodí město tím, že vyprojektuje danajský dar? A není ta voda – živá voda v umírajícím městě přeci jen fajn? Ale jestli je drahá, tak na kolik to přijde? A nevyplatilo by se tedy celou vyprojektovanou ptákovinu zase odprojektovat, anebo prostě přinejmenším přeprojektovat třeba tak, že se dno té předražené kašny-nekašny vysbíječkuje a po předraženém a již zaplaceném kameni se nechá pnout alespoň zeleň?
Veletucty otázek… Mnohé určitě naivní, jiné úplně mimo mísu, ale mohou nás posunout dát. Bude-li tu vize. Mít se tu nějak, pokud možno lépe a za udržitelnou cenu…
Budete se ptát s námi? Protože stará moudra mají cosi do sebe. Včetně toho, že kdo nic nedělá, nic sice nezkazí, ale nedoplatí se. Právo na informace (neboli na pravdu) je cennější než volební právo. A víte proč? Protože teprve na základě pravdy jsme schopni prozíravé volby.
