Psáno v den, kdy byl americkým cenzorům nahlášen web Českého rozhlasu jako nevhodný. Což všichni milovníci „bilderbergu“, nemilovníci islámu a všichni, kdo dosud věří na židobolševické spiknutí, okamžitě vyhodnotili jako odvetné spiknutí bigotních katolíků za zesměšnění preláta. Pro vás ostatní budiž tento údaj jen vodítkem, kdy se to všecko stalo.
Totiž necelých čtyřiadvacet hodin poté, co náčelníkovi štábu české katolické armády ujely v přenosovém voze právě Českého rozhlasu nervy natolik, že začal zvyšovat hlas. Dost mne ten vřískající stařec zaujal. Několikrát jsem si ta slova pustil, a pokud si je pustíte také, posoudíte sami. To není spravedlivé rozhořčení, to není ani strach z budoucnosti. To je neovladatelný vztek a strach o něco jiného.
Ale budiž, i pan Dominik je jen součástí svého okolí, a toto okolí je podrážděné, v afektu a v neklidu. To jednoho může kontaminovat. Važme každého nejdříve na misce zásluh a teprve potom na té druhé, říkal jsem si a snažil se mávnout nad tím křikem rukou.
A věřte mi, ani jsem se příliš dlouho nenamával. Hned vzápětí, následujícího dne, se šel pan Dominik tiše usebrat ke kamarádovu hrobu. Totiž k ostatkům Václava Havla. Nic proti tomu, já sám se hrobům věnuji už desítky let na Kešetu, dobře mu rozumím. Co však zarazilo, byla přítomnost televizních kamer u této navýsost citlivé a soukromé piety. A jak se pak z reakcí pana Dominika ukázalo, nešlo jen o jednu zpravodajskou stanici.
Předpokládejme sice, že ztráta nervů v přenosovém voze Čro upoutala pozornost médií na pražského arcibiskupa natolik, že začali sledovat každý jeho další krok, a že se tedy paparazziové Dominikovy chvilky usebrání dopídili jaksi sami od sebe. Nikoli z mailu, který jim poslala pražská kapitula sama. I tak byl pan kardinál na jejich „přepadovku“ obdivuhodně připraven, nervy opět krásně v lati a myšlenkové bohatství v obou kapsách zimníku.
Obsah onoho prelátova „veřejného soukromí“ vyznívá v tom duchu, že se sem zašel tak nějak ztišit. K tomu Václavovi, který je již jistě po boku Václava svatého, protože doba je bouřlivá. A on, reprezentant české části těla Církve cítí, že se společnost a doba vzdálily původním ideálům z převratového listopadu. Lidská práva jsou jen haraburdím a pravda se nerada slyší. On určitě nechce jakýmkoli způsobem agitovat anebo zasahovat do politického dění ve svém okolí, ale „jednu ženu prý určitě neměli vést do policejního vozidla jako vraha v tzv. medvědovi“. On když cestuje, tak odevšad slyší strachy z návratu ne-li přímo Února 48 tedy alespoň normalizace – bla, bla, bla.
Nicméně pokrytecky fňuká pan Dominik Duka. A teď neřeším takové marginálie, jako to že je ve hře o Hrad tolik budov, které ať počítáš jak počítáš, nesedí do počtu tzv. džentlmenské dohody, kterou Kapitula s Hradem uzavřely. Ani to, jak může křesťan (anebo církevní politik?) uzavírat dohody – natož džentlmenské – s evidentními lháři, z nichž ten druhý to má potvrzeno dokonce soudně. Ani to, že takový brněnský šéf biskupské konference není schopen vysvětlit, co se tedy bude na Hradě restituovat a proč, a namísto toho stále dokola opakuje (a s největší pravděpodobností právem), že jde jeno snahu dostát dikci zákona a že je to všecko politicky načasované tak, aby český kacíř včas viděl, jak je tak církev nenažraná.
A už vůbec neřeším (vy všichni, kdo mne kvůli tomu budete vzápětí kamenovat) že, co se ukradlo, se vrátit má!! S tím naopak naprosto souhlasím. Já to matičce Církvi vážně neožívám. Jen bych byl býval věděl „co“!!!
A nechci se už vracet zpátky za Jordán. Jednou se to prohlasovalo, aniž by se o tom hovořilo, aniž by se vědělo, co se vlastně bude vracet . A jak vidno nebude toho málo - od Mistra vyšebrodského Oltáře, přes hradní budovy až k Rubensovi z Národní galerie apod. S tím je nutno se smířit asi jako s Ovarem na Hradě. Nezabránili jsme tomu, inu nesme si následky a odpovědnost.
Jenomže – a přesně v tom celá ta nechutnost vězí – pan Dominik nemá právo ani ztrácet nervy, ani se rozčilovat v přenosových vozech. I kdyby ho reportérka nakrásně politicky šikanovala. On dokonce nemá ani sebemenší morální právo uklidňovat všechny ty dušenky, které se k němu sbíhají a kladou dotazy: „To nám zase vezmou grunt?“ … Protože to byl právě on a jeho armádní štáb, kdo to všecko předpřipravili. A je jen dobře, že si to teď zase karmicky vybírají. Přesně podle verše „Pouštěj chléb svůj po vodě, po mnohých dnech ho zase potkáš …“ (kaz 11:1)
Protože, pane Dominiku, pravda se nejen nerada slyší, jak jste se uprostřed chryzantém nechal slyšet, ale taky nerada říká!! Kdyby totiž tehdy před prohlasováním toho divného zákona(?) alespoň ta matička Církev (která to má v popisu práce už přes dva tisíce let a daleko důsledněji než úřednice ministerstva Hanáčková) pravdu říkala, mohli jsme být dneska už dál. A bez hysterie. Té naší i té Vaší. Nestalo se. Co se bude restituovat a za jakých okolností veřejnost nevěděla. Mha přede mnou, mha za mnou… Že mlžili autoři tohoto „vyrovnání“ je sice neomluvitelné, ale pochopitelné. Bylo to politikum a je dobré vědět, co si pak přes bílého koně od prelátů koupím, který kus lesa a které rybníky, zatímco památky budou dál chátrat. Kdyby to věděli i ostatní, jednak by mi mohli závidět, anebo mne dokonce přeplatit …
Že ale mlčely církve a především Církev – to už je hnus, velebnosti. Víte, pane náčelníku generálního štábu, největším pokladem (nad všechny restituční nároky i nenároky) a taky nejsvatějším právem člověka je právo na informace. Dokonce i ten Adam, který snad do Vaší církevní rodiny patří, ho hned po svém uplácání nejen mohl ale dokonce musel uplatnit - (gn 2:19,20). Vždyť dostal za úkol správně pojmenovat celý vesmír a Sladký požehnaný mu stál za zádama a asistoval mu!!! A dokonce i mládenec z Galileje a Golan učí:“Poznáte pravdu a ta vás osvobodí“.
A tak, pane Dominiku, až si zajdete už bez televizních štábů na kterýkoli jiný hrob k ostatkům českých světců, anebo třeba jen do farní zahrady, zkuste si kleknout a poděkovat Vznešenému za to, co se Vám přihodilo. – Je to jen malá upomínka, že nemáte své okolí okrádat o informace. A až se k vám zase přitulí nějaký vyděšený kulak, poproste ho, ať se za vás pomodlí, protože je to všecko taky Vaše vina, jelikož jste dlouho a záměrně žil de facto ve lži. A nezapomínejte ani na Zachea. Ten když se obrátil a chtěl věci konečně napravit, tesař z Galileje mu povídá: „Koukej vrátit pětinásobek!“
Takže pane Dominiku, cesta je otevřená. A lze dokonce otevřít i Církev, jak to doporučuje osvícený t.č. úřadující papež. Nejste ani majitelem církve, ani majitelem státu, to jste řekl krásně. Jste ale nositelem povinnosti neokrádat druhé o informace. Vykonávat také učitelský úřad. Tak zkuste začít vracet. Pětinásobně. A uvidíte sám, po čase se Vám váš chleba zase vrátí …
p.s. Psáno pro portál Shekel. Křik pana Duky bude časem opět ke slyšení na této blokované stránce. Stopáž 24:40 a dále…
