Nebojte se, zrak vás nešálí. Nepůjde řeč o Slezské univerzitě v Opavě. Rád bych promluvil o té naší. Ústecké UJEPce. Naštěstí ani ta naše není slizká.
Protože tak jako jedna Mirka Němcová neudělá z ODS slušnou ODS-ku, a naopak jeden sympoš Karel s čírem dokáže ještě na chvíli prodloužit agonii TOPky, aniž by jeho hlas musel rapovat nějakou barvu, ani jednu univerzitu nedělá jen její rektor.
Známť poměrně dost tamo studujících fantastickejch lidiček, co chodí k nám do hlediště, okolo sebe přímo ve městě vidím práce celého FÚDu (fakulta užitého designu) a potkávám na správných místech již i absolventy této univerzity. Naše univerzita má samozřejmě svoje mouchy, svoje kolaborace s prachama a s dobou, ale slizká není.
Dokonce ani její pan rektor možná není slizký. Třeba to jeden z nejlepších rektorů v Radě rektorů vysokých škol naší vlasti, neboť nemyslí pouze jednostranně na nějaké akademické svobody, ale na region jako celek. Svoboda, co to je? Zboží, kterým pohrdáme. Jde o flek, kariéru a dobrou pověst. Pochopitelně regionu. Ne jeho osobní!!
Nebýt toho, že UJEP je zrovinka ve statutárním Ústí, jistě by se na lhářovo rozdávání plíšků vykašlal i on, ale on takto kulantně bojuje za nás! A po svém tím harmonizuje vesmír.
O divokém severozápadu se ví a proslýchá, že se tu kradlo nejvíc v republice - od ODS až po ČSSD. Takže politikaření anebo dokonce strach o koryto či strach z „toho z Vysočiny“ můžeme vyloučit. Ale pozor - stejně tak se ví, že u nás na severu,(od Šluknova a Varnsdorfu přes Bor a Trmice až po Chánov) se už pár let vyrábí (nikoli řeší!!!) problém s nepřizpůsobivostí. A právě proto je Renda Wokounů tak neuvěřitelně přizpůsobivý!! Skoro až za hrob. Svobody.
Je to od něj o to větší oběť, protože tím ze sebe dělá namísto rektora jen směšného rektátora. A před celou republikou. Ale kdo ví? Hrdinové bývají často nepochopeni a dokonce ani tesař ze severní Palestiny nezůstal doma žádným prorokem…
Bylo proto velmi obohacující sledovat jeho argumenty v televizní debatě. Tam náš ústecký akademik statečně a s upřímným pohledem během celé té patnáctiminutové koupele skvěle hrál roli reprezentanta plíživé normalizace a ani jednou se nenechal nachytat na švestkách.
Vždyť i on odsuzuje Zemanovu zpupnost stejně jako Česká konference rektorů, ale současně jedním dechem přiznává, že on si (možná jako jediný rektor) před Zemana přeci jen sednout půjde. Protože 28. říjen je především dnem české státnosti,. A takový den si vyžaduje určitou úctu.
Vůbec mu nedochází, že právě česká státnost určuje ten den, nikoli současný prasident, který se sice pokusil přivlastnit si svých dolních deset milionů, (a Renda se může cítit v jeho dlaních spokojeně), ale nemá ani prostředky ani morál, aby si mohl přivlastňovat dokonce i českou státnost. Patří snad 28. říjen Zemanovi? Jestli, tak jen v jeho představách, jak dokazují ty čestné výjimky, které mu u toho kompars dělat odmítly. A mimochodem také i čerstvé volební výsledky partaje, za kterou strejc Vysočina tak nevkusně plédoval.
Maličko ovšem zarazí rektorova touha, protestovat proti hulvátství Hradu někdy při jiné příležitosti. Proč? Když tato forma protestu je jasná, zřetelná a dost statečná. Ale náš zastánce přizpůsobivosti asi vnitřně neřeší, že „majitel lidu“ nerespektuje základní principy slušnosti, že u symbolů české státnosti spáchá virový trapas a že se do kamer bezostyšně přizná, že mu jde o pomstu a uraženou ješitnost. Jasný signál, že kdo mu jednou na žraut nepřijde, bude postižen stejně. Nic z toho mu nepřipadá jako dostatečně pádný důvod, proč by tam nešel. Anebo naopak? Jako dostatečně pádný důvod, proč tam pro sichr zajít
Stejně tak mu záměrně (doufejme pořád že jen kvůli té harmonizaci!) uniká, že hlava státu, ještě v dobách, kdy nebyla ovarová, bývala zcela protokolárně povinována pozvat bez výjimky všechny rektory vysokých škol, právě proto, že se jedná o den české státnosti. Že 28. říjen rozhodně není žádný soukromý večírek Milouše Zemana, jeho dcery a jeho věrných, na který si ten lidový soudruh zve nějaké své hosty. A že jsou to naopak rektoři,kdo mohou zcela protokolárně a zdvořile odmítnout.
Pan René Wokoun vůbec není hloupý. Když se ho moderátor natvrdo zeptal, zda ještě nějak nepřehodnotí svoje stanovisko, ujelo mu bojovné : „Uvažuji, že podniknu jisté kroky…“ – Jak šalamounské. Národ má čas namlouvat si, že snad pan René najde navzdory své obraně přizpůsobivosti dostatek morálky, sebeúcty a solidarity ke kolegům, že nakonec na šampus na Hrad nepojede. Může být, kdyby to vypadalo na společenskou diskreditaci, ale náš René měl, když to vyslovil, na mysli jen další rektální prohlášení, kterým ujistí úřadující ovar státu o své naprosté loajalitě a o poněkud zbytečném trucu svých kolegů.
Závěr svého tahu na branku pak dovršil prohlášením, že je zcela suverénním reprezentantem jedné z českých univerzit. A že nejen on, ale každý rektor by měl mít určitý nadhled a velkorysost. Jemu samotnému jakoby tyto vlastnosti chyběly. On tam totiž nepojede jako suverénní reprezentant univerzity, ale jenom a především z úcty k těm, co dostanou plíšek od nekošerného chlapa.
Jeden by řekl, neuvěřitelně slizkej chlap tenhle René !!! Protože, dopracujeme-li se my všichni podobného nadhledu a velkorysosti do nejbližších předčasných voleb, už ani nebudou zapotřebí. Stačí aby pan profesor Wokoun sedl a napsal jeden zvací dopis.
Naštěstí se k těm statečnějším a ušlechtilejším přidávají dokonce i někteří primátoři statutárních měst. Není ještě všem rozhodnutím konec. Třeba se Zemanův žraut nakonec přeci jen promění v den zbytků české státnosti.
Ale pan Wokoun by do té Prahy jet měl. Do jisté míry už Rubikon překročil. Jeho univerzita je naň jistě po zásluze pyšná, a kdoví, třeba na něj zbyde ještě víc chlebíčků s vysočinou, než kolik původně očekával.
Přejme mu dobrou chuť. Navzdory tomu, že se nám z jeho postojů a argumentace může chtít chvilkama zvracet. Jediné pozitivum (a doufejme, že je to jen nám hloupoučkým Rendova newokatá strategie) je děsivá skutečnost, že se tady na Severu najdou i „přizpůsobiví“. A to zatraceně přizpůsobiví …
p.s. Pokud si nerozumíme, pusťte si těchto patnáct minut
