Kdo nedostal na předloktí, vyfasuje jindy...

Představte si, že vezmete konvičku, kolík a sadu afrikánů anebo věneček voskových chryzantém a zajdete si  (jednou do roka, pokud vůbec – to jen na venkově a na  Moravě se chodívá častěji) na ten „váš“ hrob. A přímo na lícové straně, tak, kde si vaši předkové nechali vytesat. „Zde leží rodina …“ se stkví numero jak kráva!!

Pravda jen numero a pouze křídou.  Takový hákenkrajc anebo schematická značka dámského přirození sprejem by byly horší. Ale i kdyby jen  numero a křídou. Nepotěší ..  A vedle taky.  Nastojte! Takhle necitlivě je počmáráno celé svaté pole!!

To, že to odnesli i sousedi, uklidní. Čmáranec patrně nebude nic osobního. To, že je křídou poprzněn hřbitov celý, dává tušit, že se tu pracuje systematicky. Že by výzkum? Ale stejně – to musel ten pitrýsek čmárat tak hulvátky přímo do dopisů tesaných s láskou jako vzkaz pro anděly? Vždyť ačkoli jsou ta numera udělovaná duším o sedmdesát let mladší než ta odporná, co se sázela na předloktí, a my dnes žijeme dobu virtuálního chaosu, ale ani dnes se  žádný systém (ani ten vědátorský) bez numer neobejde, přeci jen – virtuál nevirtuál – náhrobek je  3D objekt  a má třeba i boční anebo rubovou stranu…

Na pitrýska se hněvat nelze. V rámci  darkej šalom (cest pokoje) mu přiznejme především tu správnou pohnutku vykonat něco dobrého pro ty v prachu spící dušenky, pozoruhodné ovšem je, že to nevadí partičc, která si říká spolek přátel židovské kultury. No pěkně děkuju za takové přátele, kteří se o „spřátelenou“ kulturu zajímají jen do té míry, aby jim to neslo.

A nejde jen o kulturu židovskou. Kdysi snad všechny – každá po svém – respektovaly tajemství a důstojnost mystéria smrti.  Proto se podle halachy na hřbitovech leccos smí a leccos nesmí. Část z těch ustanovení je dána právě velkolepostí  oné vesmírné  brány mezi  oběma světy, tedy striktním oddělením života a smrti. Sem patří otázka stromů, ohrazení hřbitova, údržby a důstojného vzhledu pohřebiště.

Druhá je diktována respektem k mystériu toho, co dnes ve virtuálním světě úzkostlivě vytěsňujeme –  totiž smrti,  která není projevem selhání v rámci tolik uctívaného „keep smilingu“ a „coolness-stylu“, ale je jen branou přechodu. Do vyšších studoven.  A sem  patří  např. stanovení  předepsané  vzdálenosti pro výkon profánních  činností  (jedení, kouření, spánek a soulož), jež na hrobové prsti vykonávat nelze,  také předpisy o pokrytí hlavy, dobytku a zvířatech  a také i předpisy o meditaci alias modlitbě.

Ale na některé základní skutečnosti nepotřebujeme halachu. Respektive  halacha neřeší nic jiného než právě ty základy člověčiny. I bez halachy  stačí jen ty „afrikány“ z úvodu, respektive staré dobré(údajně  rabi Akivovi připisované) pravidlo: „Co nemáš rád,  druhému nedělej!“

Tóra je naštěstí laskavá a je naprosto daleka toho, aby vpašovávala  nějaké halachické přílepky  do zákonů, na kterých spočívá dech vesmírů. A tak se andělé (na rozdíl ode mne  - bytosti neandělské) na falešný spolek přátel nezlobí. Vždyť neznalost zákonů  (alespoň v jidiškajt) - omlouvá!  A to, že se někdo za něco deklaruje ať už za tzv. „praktikujícího“ anebo za  „přítele“ , ještě zhola nic nevypovídá. To je jen kostým,nálepka anebo deklarace.  Důležité je poznávání a na jeho základě pak čin.

Co už  ale nepříjemné a krapánek zhovadilé je, že pitrýskova čísla sledují houfečky návštěvníků očíslovaného krchova, kteří  kroutí  nevěřícně hlavou a kladou si stejnou otázku jako já. Co je to asi za hovádko, kterému chybí byť jenom  bazální cit pro pietu? Ať už vůči spícím anebo  těm, kdo za nimi přicházejí ještě zaživa.  A ještě za to platíme, abychom koukali na počmáranou krásu? Vlastně – o co jde. Vždyť  to holt byli jen židi? Dávno mrtví lidi? Jakási statistická a dokumentovatelná čísla.

On je brzy smyje déšť. Přestanou bolet a pitrýsek snad propříště už zvolí decentnější formu své dokumentace anebo sebeprezentace (?).  Pitrýsek je v pohodě. Nicméně od přítele očekávám, že se mne pokusí poznat a respektovat. Ne,  že si  mne zotročí a očísluje.  „Přátele“  rekrutující se z té druhé kategorie je prozíravé smýt, ještě než zaprší. A přátelé „kultury“ a dokonce i nejbližší tamní obec židovská  mají asi docela jiný pohled na čísla a  patrně naprosto nulový ohled vůči člověčině. I to je nutno respektovat. Nicméně zároveň stojí za to zkusit to změnit…  (Pozdrav z letošních prázdnin v terénu vám posílá  –acb-)

(psáno pro www.shekel.cz )