Chucpe jako řemen

Tak tu máme zase program. Program jako řemen, protože každý balík je potřeba pořádně převázat. A naše děti a dětičky to jsou balíci na budoucí dojení. Tož to dostanou povinně.

Na první pohled vypadají všechny dosavadní školsko-vzdělávací akcičky pana (dnes ještě) ministra Pavla Dobeše obrovsky moderně, objevně a altruisticky. Zda se za nimi náhodou neskrývá jen správný „tah na branku“, tj. přesun zájmu podnikajících politiků a jejich kmotříčků  od betonu k virtualitě, to prokáže teprve čas. Ale i to je docela možné, když zadlužená republika proinvestovala tolik do „státních web-maturit“, ale dosud neprovedla „chešbon“ – vyúčtování celého mega-projektu. A namísto toho plánuje dokonce i naprogramování a očipování důchodců a všech, komu poskytuje podporu. Web je mocná velmoc a rozdává informace za pusinku.  Co zdražit a o kolik nám poskytují „svodky“ ze všech registračních pokladen – a že to funguje, to vidíme na pultech denně. Prostě šups nahoru a nikdo se s tebou nebude bavit. Zapomeň na gripeny, zapomeň na Kapschy, jen sáhni hlouběji do kapsy, protože rohlík a mléko potřebujou i tvoje děti. Ale u ajťáků, se kilometr megabitů měří hůř než dálnice…

To, co děti potřebují, je podle pana Dobeše  a) naprosto správně: volnost při vzdělávání zároveň se stanovením jakési spodní hranice vědomostí, které by znát měly. To lze rozhodně (i nepopulisticky) podepsat.

Pak je tu ale také Dobešovo  b) – a to je chucpe jak vepř. Zatímco se školám uvolní při vzdělávání ruka, a stát jim bude žvaninkat jen do základních předmětů – ostatní ať do děcek narvou buď mimoškolně (zadarmo) anebo kreativně (zadarmo) v rámci studijních programů, přibude zcela nový „diktát“.  Vedle jazyka, jazyků a  matematiky dohlédne Dobešův stát na  „výchovu k národní hrdosti“.

Pan ministr do médií „ukákl“, že plánovaný povinný předmět skutečně hodlá seznamovat omladinu také s negativními stránkami české historie a samozřejmě také s tím, v čem Češi hrají ve světě prim. Už aby to bylo. (jak ty učebnice, tak i ten primát J )

Docela se těším, až mláďata přinesou ze školy první učebnice. Dozvíme se v nich také  o lidských pochybnostech a fatálním rozčarování pana Mistra Jana? Rehabilitujeme zrzavou lišku císaře Zikmunda? Dozví se, že i autor Novosvětské se podobě jako Anita Langerová stal jen rukojmím „hitmakera“ (u Dvoříka to byl pan Simrock). Poznají, jak se naše malá česká „cizoplachost“  řízeně (jen kvůli penězům a závisti, navíc s  požehnáním hradu a zadního kamrlíčku paní Bátoryčky) mění  v organizovaný rasismus? Že lhát je normální – protože to je ta pravá ekonomická multi-kulti „pravda“,  a že i krást sem tam nějaké to propisovací pero, je jen projev naší lidské „křehkosti“, zejména, pokud krade někdo, kdo je tak cenným Čechem?  Že kultura rozhodně není vzdělání, altruismus, péče o stáří a naše nemoci, ale především  nedotčený zevnějšek, ten kvalitní „trendy“ nátěr na dostatečně hroší kůži, která – až na nás všecko praskne -  ustojí cokoli?  Budou ty státem dirigované směrnice o národní hrdosti obsahovat také jakési vnitřní tušení morálky? Ne té šosácké, dvě století unavené a jako bizoní uzel přežvýkané D.O.S.T-morálky, ale skutečného „mravna“?

Ale i tehdy, kdy se stát pokusí o to druhé, i tak to bude a zůstane chucpe, dokud se neumravní a nezmravní celé kontaminované duchovní ovzduší, ve kterém ty děti  budou do patrně „optimalizovaných“ škol docházet.   Rovněž by mne  d.o.s.t  zajímalo, jak bude „stát“ k „národní hrdosti“  vyučovat cikáňata. Na co vlastně  budou smět být hrdá ta? Anebo  budou speciální školy vyučovat o speciální hrdosti? Na segregaci, šovinismus, na povinný glajchšalt?

Je docela možné, že s blížícím se datem 2012 – tedy plánovaným „koncem světa“ pragmatismu, začíná mít to lidské v nás jakýsi šestý smysl pro humor a mystifikaci. Vždyť celé to „bububu“ o dluzích a krizi je paradoxně vážně jen mystifikací.  Je úsměvné, jak naše katastrofické dluhy přestávají mít jakoukoli validitu, protože až to rupne, půjde jen o kus brambor a pitnou vodu. Žebříčky hodnot se „přestrukturalizují“.  Přestaneme krást „na dluh“, a začneme si krást ty brambory. Možná i na dluh (úkor) života těch s políčkem.

Jenomže prozatím je třeba ještě držet krok. A pan Dobeš pochopil, že čím více bude vodu čeřit, tím lépe se nikdo nepřijde poptat na podstatné.  Na morálku.  Na to, proč jsme prošustrovali budoucnost těch k „národní hrdosti“ vychovávaných dětí tunely namnoze „hrdo-prostými“. A proč takto spolu s dluhy paní Ekonomice vršíme také daleko fatálnější dluhy do hrobu se chystajícího „holého zadku“ panu Panovníkovi…

Naštěstí není všechno jen o ministrech a o médiích. Je to totiž jen ten  špatně placený a čím dál „optimalizovanější“ učitel, kdo do dětí nakonec něco skutečného zaseje. A učitelé konstatovali – rovněž se smyslem pro humor: „Přežili jsme už  nejrůznější vzdělávací programy, přežijeme i tu hanebnou a nestydatou národní hrdost. Pokud nás stát vůbec přežít nechá …“

( psáno pro www.shekel.cz )