Nejbližší tři tunely

Recyklační investice do církví nabývá (chvála Pánu) stále jasnějších obrysů.  Recyklační proto, protože ti, kdo tolik touží Církev obdarovat, už přesně vědí

 (na základě svého „soukromého výčtového zákona“), kteréže to políčko či les  si za poctivě vydřené „odměny“ za vzorný výkon státní správy koupí a které jim jako prebendu nádavkem poskytne jejich kmotříček.  „Bude to jen taková majetková recyklace“ prozradili nejen budoucí exministr Kalousek, ale také pak Jiří Švarc, zastávající hodnost mluvítka a šidítka NERVu. Vše, pochopitelně, jen lehce mezi řádky. Ono se totiž ještě přesně neví, co se bude vracet, ale tito dva pánové už národ ujišťují, že církev polnosti i lesy obratem zase prodá.

            A pokud to tito dva a někteří další tak spolehlivě vědí, můžeme vzít jed, že to sněmovna na svém nejbližším jednání prelátům odklepne. Křehká stojednička se určitě poskládá, protože nějaké to „kostelní pole“ jednoduše vyfasuje za správný pohyb kopýtkem nějaký ten „pan Dopočtu“, i kdyby to byl zase třeba novodobý pohankový Melčáček. Akrů určených na dělitbu je totiž nekřesťansky požehnaně. A církev stojí na oběti.

            Trápit se tedy tím, že vláda umírající morálky předpřipravený koláček do církevní dlaně nakonec narve, je už asi  zbytečné. To už neovlivníme. Ale pozor na nejbližší  další tři chystané tunely.

            Jsou stejně předpokladatelné, jako skutečnosti zmíněné výše. A vy je znáte také. Pravda, poté, co se modro-oranžová koalice vehementně snaží odvést paměť národa od nedávných událostí kvapným střídáním policejních prezidentů, by se mohlo zdát, že jsme už pro novější thrillery docela zapomněli na všechna ta fiaska okolo IZIPu, státních maturit a registru vozidel.

            A právě tady se narodilo to nové pole, ze kterého lze ještě dojit, aniž by občan do toho zavrtal. Stavět nejdražší dálnice v Evropě je už maličko trapné a rozkrádat euro-prachy je sice pořád ještě trendy, ale „bílí koně“ pomaličku docházejí a brzy by si mohl jít sednout i někdo, kdo by raději ještě dva roky rozkrádal. 

Zatímco o tom, že veškeré státní  elektronické aktivity jsou předražené (a zfušované) ještě víc než ty zprofanované  a krabatící se dálnice, ví jen několik mladých ajťáků, ze kterých, kdyby se náhodou ozvali, uděláme hackery a piráty, takže zakázku na  další „státní web“  dostane  šikovně ušitým výběrkem kamarád Kája, který si ještě nedávno pletl výrazy „kliknout“ a „kleknout“. Možná proto mu tu jeho fušku zaplatíme tak královsky!! Včetně poradenské, konzultační, manažerské a pí-árové firmy, v jejichž představenstvu sedíme …

            Ale zpět k těm chystaným tunelům. Aby se totiž vatikánský vlk nažral, bylo nutno kus kozy přeci jen obětovat. Aby snad někoho nenapadlo to, co je nabíledni, že totiž  populistické vydírání veřejnosti řečičkami o zablokovaném majetku, který by si na sebe mohl vydělávat, by bylo lze docela jednoduše a natrvalo umlčet revokací tzv. blokačního paragrafu, raději se honem (i když se skřípěním zubů a tichým vzývání pekla) přistoupilo na jinou formu úlitby.  A tak se zdá, že zákon o daru církvím bude schválen jedině v nepříjemně modifikované verzi s podmínkou, že břímě dokazování, že na slíbené a předem rozdělené zboží mají „jako“ skutečně nárok, ponesou církve (vlastně především Církev). A to už jsme skoro u jadérka pudla.

Vždyť kde to budou údajně dokazovat? Jednak na státním pozemkovém fondu, dále u Lesů české republiky a pak u konkrétních pozemkových úřadů. To všechno jsou státní či polostátní organizace. Tedy naše a za naše daně fungující a provozované úřady, jejichž povinností je vydávat svým majitelům (rozuměj občanům) přehledné a transparentní zpravodajství o své činnosti.

            Jinými slovy ihned po prohlasování restitučního zákona se na všech třech zmíněných adresách objeví na jejich internetových stránkách link anebo vkusně zdesignovaná stránka o tom, jak prokazatelně a košerně všechny církve svoje nároky uplatňují, jakého majetku a v jakém rozsahu se to týká. Lze tedy očekávat, že nepotrvá příliš dlouho, a někoho z neúspěšných  web-gaunerů napadne, že by bylo dobré zainvestovat do centrálního registru vydávaného a žádaného majetku.

            Přátelé, neskočme jim na to. Žádné nové mega-projekty v oblasti IT. Všechny úřady už svého webmastera mají a tuto – naprosto povinnou informaci – tudíž mohou poskytovat i bez centralizace. V opačném případě, ať svého webmastera propustí a vrátí nám občanům jeho dosavadní mzdové náklady. A pěkně ze svých představenských a dozorčích kapes, protože jak to vlastně dozorovali, když tam tak dlouho nechali takového moulu neschopného úřední web poupravit?

            Zkrátka pozor na tunely. Nejen ty webové, ale především i na ty informační. Vždyť celý kšeft okolo restitucí začal pod maličko vyšisovanou fángličkou „nápravy křivd a návratu ukradeného“!

O matky církve nemám strach. Ty svoji kořist touží získat jen a jen proto, aby pomohly občanské společnosti zejména v sociální a charitativní oblasti ( tu a tam si  sice zbudují nějaký lukrativni sakrálně-turistický objekt, nějaké ty borovice šikovně buchnou pod rukou, ale jinak všecko půjde do lidí, které církev miluje!!). Církve tedy jistě budou všema deseti (příkázáními) podporovat maximální transparentnost a přehled o dalším osudu majetků. Ale stejně svaté jako stolice poblíž Andělského hradu, stejně svaté jako svoboda vyznání je také právo každé lidské (i agnostické!) bytosti na informace. A proto si především naše a námi honorované úřady určitě nedovolí nám seznamy žádaného a vydávaného majetku tajit. „Poznáte pravdu a ta vás osvobodí“ říkal Malý šéf, ke kterému se snad až na Federaci židovských obcí a jehovisty hlásí většina obdarovávaných. A tak snad nakonec právě díky otevřenosti a pravdivým seznamům, dojde ke konečnému narovnání. Anebo odluce… Nejen církví, ale i tunelů a lží.